Jelikož teď trávím více času cestováním než sezením za počítačem, rozhodl jsem se blog lehce přeorientovat na cestovatelský. První příspěvěk je o našem výletě do Toronta.

Během našeho prvního většího výletu jsme měli namířeno do Toronta. Mimojiné to taky byla moje první cesta do Kanady (toto léto taky ne poslední). Po cestě jsme se nezapomněli zastavit u Niagarských vodopádů. Hranici jsme překračovali na Rainbow Brigde, pár desítek metrů od vodopádů. Niagary jsem navštívil již před dvěma lety, ale pouze z americké strany, výhled z kanadské strany je však mnohem působivější výhled. Dále naše cesta pokračovala podél jezera Ontario do Toronta. To nás přivítalo tradiční siluetou NC Tower. V Torontu je problém s parkováním, ani ne tak, že by nešlo zaparkovat, ale pěkně se to prodraží, najít parkování zadarmo je prakticky nemožné. Celkově jsme za den a půl parkování dali téměř 50 kanadských dolarů. Celkově mi Toronto přišlo jako nejvíc evropské město, které jsem v Severní Americe navštívil. Je to nejen tím, že kanaďani používají metrické míry (doteď nedokážu pochopit, jak můžou Američani používat míry, které mezi sebou nemají prakticky žádnou souvztažnost), ale celkově se lidi chovali méně americky. Člověk na každém kroku nepotkával extrémně tlusté lidi, ale co se týče obéznosti, dalo by se to srovnat s námi. Na jídelním lístu byly podstatně častěji vidět saláty než burgery nebo hranolky. A to jsou prý ještě lidé v Torontu nejvíce američtí, to jsem potom zvědavý na Montréal a Britskou Kolumbii. Ani na zajímavosti není Toronto chudé, přece jen je to docela velké město, které má více než 2 miliony obyvatel, kteří pocházejí ze všech koutů světa. Jednoznačně největší chloubou Toronta je CN Tower (Canadian National Tower), která je nejvyšší samostatně stojící stavbou na světě. Měří zhruba 550 metrů. My jsme se podívali zhruba do výšky 350 metrů, takže jsem svůj rekord z Empire State Buildingu nepřekonal, ale stoupnout si na prosklenou podlahu, pod kterou se nachází 350 metrů ničeho, vyžaduje solidní odolnost proti závrati a je to zajímavý zážitek. Další velmi zajímavou atrakcí je Hokejová síň slávy, kde si můžete prohlédnout naprosto vše, co se týče hokeje. Pověstnou třešínkou na dortu je potom to, že si můžete šáhnout na opravdový Stanley Cup. V síni slávy jsme strávili celkově dvě hodiny a rozhodně jsme se nenudili. Navštívili jsme taky obě arény Toronta Maple Leafs. Jak tu starou, tak tu současnou. Přes celé město jsme se hnali do The Bata Shoe Museum (ano, Toronto je sídlo společnosti Baťa), ale nakonec to bylo docela zklamání. Čekal jsem, že se bude jednat o historii společnosti Baťa, ale jednalo se jen sbírku bot z celého světa, zajímavé to bylo, ale nic světoborného. Cestu zpět jsme si zkrátili přes Chinatown, který nechybí snad v žádném severoamerickém velkoměstě, a dopřáli jsme si dobré čínské jídlo za pár dolarů. Cestou zpět nás na kanadské straně provázela nepříjemná zácpa, ale co můžete čekat v odpoledních hodinách, kdy se každý vrací z práce. Z Toronta jsme se vrátili plni pozitivních dojmů a těšíce se opět do Kanady.

Fotky z výletu naleznete ve fotogalerii.