Další příspěvěk o Americe jsem se rozhodl věnovat pivu. Protože to je pro člověka-pivaře v USA opravdu palčivý problém. Obecně platí, že Američani nemají smysl pro dobré pivo a můžete jim nalít prakticky cokoliv… a podle toho také vypadá místní nabídka. Není to ani tak o hledání dobrého piva jako spíše o tom najít něco, co se dá vůbec vypít. Tady v Honesdalu je mezi čepovanými pivy nejlepší Yuengling, což je nejstarší americký pivovar. U nás by to bylo výrazně podprůměrné pivo, tady to patří k tomu lepšímu. Síla není žádná sláva, jeden večer jsem během třech hodin vypil tři pitchery (džbány), tedy nějakých 5 litrů a byl jsem tak akorát v náladě. Pořád to je ale výrazně lepší než piva jako Bud Light nebo Coors Light. V jejich případě vám dříve selžou ledviny než se opijete. O jejich chuti raději ani nereferuji. Žlutá voda je asi nejvhodnější označení pro tyto piva. Opravdu jen o chlup lepší je americký Budweiser, který tomu českému dělá opravdu ostudu. Zkusil jsem jednou a nikdy více. Pravděpodobně nejlepší americké pivo je Samuel Adams z Bostonu, který vaří piva evropského stylu. Bohužel tady se prodává pouze v v láhvových třetinkách za 3,25 v hospodě a za 1,5 v obchodě. Jedná se o slušné pivo, ale u nás by dosáhlo maximálně na průměr. Dalším pivem, které se tu dá pít, je Heineken, což je typické europivo, které nenadchne, ale ani vyloženě nezklame, tady v USA však patří ke špičce. Jen se musím smát, když ho tady někteří Američani považují za nejlepší pivo na světě. Měli by si zajet do jedné malé země ve střední Evropě 🙂
V Americe se dá samozřejmě sehnat i české pivo. V New Yorku jej najdete v skoro v každém malém krámku. Nejčastěji se tu setkáte s Plzní, ale rozšířený jen i Czechvar, což je Budvar, který se však z důvodů licenčních sporů nemůže v USA a Kanadě jmenovat Budweiser. Jinak tu člověk někdy narazí i na takové pivovary, které by nečekal. Např. loni jsme v jednom horském městečku v západní Kanadě narazili na Litovel a Lobkowitz. Zde v Honesdalu jsme dlouho nemohli narazit na české pivo, až tento týden jsem našel obchod, kde prodávájí Plzně, ale po velkých krabicích. Čepované české pivo je tu je zřídka většinou ve vybraných hospodách ve velkých městech, zejména v NYC. Navíc kultura je mnohdy hrozná. Na Plzeň jsme byli v české hospodě Prague Cafe v San Franciscu. Čekali jsme servírování v českém stylu, ale dostali jsme po americku v obyčejných sklenicích 0,4 l piva bez pěny. Pivo ve sklenici tu není vůbec samozřejmost jako u nás. Naopak ve sklenici jej dostanete jen v lepších restauracích, v těch průměrných dostanete umělohmotný pitcher a k němu několik plastových kelímků. U nás nepředstavitelné. Pokud si objednáte láhvové pivo, nedostanete ani kelímek, počítá se s tím, že to budete pít přímo z láhve. V obyčejných hospodách se navíc neobsluhuje u stolu, ale musíte si chodit pro pivo přímo na bar, kde i rovnou platíte. Tento zvyk ostatně mají i v Anglii.
Cena piva je v USA docela přijatelná, mnohdy se blíží té u nás, kde je pivo opravdu levné. Samozřejmě kvalita je neporovnatelná. A to nejen chuťově, ale i složením. U nás se stále používají tradiční suroviny. V Americe se prý pivo vaří už i z kukuřice. V hospodě, do které chodíme, stojí pitcher Yuenglingu (cca 1,8 l) 8 dolarů, což je při dnešním kurzu dolaru necelých 120 Kč. Jak už jsem psal, třetinky piva se prodávají za 3,25, přičemž v obchodě je lze sehnat za polovinu. Nejlevnější piva v plechovnkách se dají pořídit už od 0,5 dolaru, ale kvalita je doslova katastrofální (leč Američani je s chutí pijí). V lepší restauraci jsem platil za 0,4 l Stelly Artois 5 dolarů.
Zajímavé to je také při koupi piva nebo alkoholu obecně. V USA jsou totiž okresy, které jsou tzv. dry, tedy platí v nich 100% prohibice. V našem okrese Wayne lze alkohol prodávat pouze ve speciálních obchodech s licencí, které jsou ve městě tři. Obchodním domě jako je Wal-Mart nenadejte ani kapku alkoholu, na druhou stranu si můžete po předložení ID koupit vedle regálu s jídlem třeba brokovnici. Také hospody musí mít licenci a dost přísně dodržují zákaz podávání alkoholu lidem pod 21 let. Pokud nepředložíte ID nebo vám není 21, vůbec vás nepustí do hospody a to ani na kolu. Obecně platí, že je tento zákon tak dodržovaný, že personál kontroluje i osoby, kterým je zjevně přes 21 let. Snad jen jednou v NYC jsme se setkali s tím, že po nás jednou ID v obchodě nevyžadovali. V Kanadě ho po nás většinou nechtěli, také hranice pro konzumaci alkoholu je snížená většinou na 18 nebo 19 let podle dané provincie.
USA rozhodně nejsou vysněnou zemí pro pivaře, to je také jeden z důvodů, proč se vždycky těším domů 🙂