Včera jsem se po dvou letech znovu podíval na Mistrovství republiky v silovém trojboji. Poprvné a naposledy jsem tam byl předloni, kdy jsem získal bronzovou medaili za dřep a celkově skončil pátý. Stejně jako tenkrát i včera bylo nádherné počasí a já dopoledne vyrazil vlakem do Nymburku. Doprovod mi dělal kámoš z posilky.

Cesta trvala příjemných čtyřicet minut. Bohužel pro mě to zase tak příjemné nebylo, protože jsem byl stále na vodní dietě a kromě dvou deci jsem neměl do jedné hodiny ani kapku vody navíc. Místo konání se přesunulo z centra města Nymburku do centra sportovního, které jak na potvoru bylo na druhém konci města. Areál to je nádherný a sportovci tam najdou prakticky vše, na co si vzpomenou, od několika hal až po relaxační jednotky. Kino v centru města mi však přišlo jako lepší místo konání, bylo trochu menší a přilákalo víc lidí, atmosféra byla bouřlivější.

První překvapení na mě čekalo při vážení. Navážil jsem 96,4 kg, což je mnohem větší váhový propad, než jsem čekal. Ještě před měsícem jsem 103 kg. Do váhové kategorie do 100 kg jsem se vešel až až, což byl cíl diety, ale takto velký úbytek váhy by se mohl projevit na výkonu. Ihned po zvážení jsem začal pít a jít a do začátku soutěže jsem vypil litr a půl vody a zbobroval balení sušenek.

Samotný závod začal s hodinovým zpožděním, protože se protáhl odpolední program a já si ho zkomplikoval hned prvním pokusem při dřepu. Začal jsem na 260 kg, které sice byly lehké, ale nesplnil jsem požadovanou hloubku. Do dalšího pokusu jsem se rozhodl přidat na 267,5 kg a dát si pozor na hloubku, povedlo se. Před posledním pokusem jsem zariskoval a nahlásil 280 kg. Na soutěži jsem to dřepnul naposledy před dvěma lety a to jsem měl o šest kilo víc. Při neúspěchu bych oproti plánu ztratil 12,5 kg. Byl to těžký dřep, při kterém jsem se dost převážil dopředu, ale ustál jsem ho a souhlasili i rozhodčí. Předloni jsem dostal za výkon 270 kg ve dřepu bronzovou medaili, takže jsem na ni pomýšlel i letos, jenže se tu sešla nebývalá konkurence a mezi 280 a 290 kg byli snad čtyři závodníci a já nakonec byl až čtvrtý nebo pátý.

Následovala moje suverénně nejslabší disciplína – benchpress. Začínal jsem na 130, lehké, 135 už bylo těžší a do pokusu na 140 jsem si moc nevěřil. Nakonec jsem ho ale zvládl technicky na výbornou a zvedl. Bohužel jsem byl na soutěži snad jediný, který jel bench raw, neboli bez podpůrného dresu, který některým závodním přidá i několik desítek kilogramů. Když se to zkombinuje s mým špatným benchem, realita je taková že na mistrovství republiky zaostávám za ostatními minimálně 20 kg a za špičkou i 80.

Poslední disciplínou je naopak mrtvý tah, který byl vždy moje silná stránka. Taky je po benchi vždycky co dohánět. U mrtvého tahu však nejde moc o techniku, ale o čistou sílu, proto jsem se bál, že ztráta tělesné hmotnosti se tu projeví nejvíc. Na druhou stranu jsem měl natrénováno jako nikdy v životě. První pokus na 260 kg byl lehký a pak jsem rovnou skočil na 280, protože to byla váha, s kterou bych byl spokojený, nemělo cenu dělat žádný nižší mezistupeň. 280 už bylo těžších, ale myslím, že jsem je pořád s přehledem zvedl. Na poslední pokus si nahlašuju 290, což jsem taky zvedl jednou v životě a taky s větší tělesnou hmotností. Těsně před pokusem vidím, že závodník, který měl menší tělesnou váhu zvedl 280. Medaile tedy pro mě vysí na 290 kg, navíc bych se posunul na celkové čtvrté místo. O motivaci bylo postaráno, přičichnul jsem trochu ke čpavku a vletěl na to, bylo to těžké, ale stále ne na hraně, povedlo se.

Zpětně se ukázalo, že závodník, který zkoušel pokus přes 290, nedal a já měl nakonec místo bronzové, stříbrnou. Bohužel se také ukázalo, že závodník, kterého jsem měl pokusem na 290 kg odsunout na páté místo, si zvedl pokus o 2,5 kg a o ty mě nakonec porazil. Cíl, s kterým jsem do Nymburka přijel, jsem si však splnil, chtěl jsem být pátý celkově a přivést si jednu medaili za některou s disciplín.

Po soutěži už jsem čekal jen na vyhlášení výsledků a na ukončení galavečeru, protože po něm následoval raut, a já vyhladovělý po půldenní soutěži strávené na sušenkách, jsem byl hladový jak vlk.