Před 20 lety si v porevoluční eufórii lidi mysleli, že po pádu socialismu půjde všechno samo a během pár let se nám podaří dohnat západní země. Uběhlo 20 let a přišlo nepříjemné vystřízlivění. Sice se podařilo významně zvýšit HDP a životní úroveň se nepochybně Západu přiblížila, už minimálně tím, že máme přístup ke všemu jako na Západě, ale pořád na sousedy na západ od našich hranic hledíme z velkým odstupem. Kde je chyba?
Dovolte mi, abych se vrátil o pár desítek let dozadu. Když padla říše Rakousko-Uherska, České země byly zdaleka nejvyspělejší částí. Věřte tomu nebo ne, ale na území, které mělo něco přes 10 % území a 15 % obyvatel celého státu bylo zhruba 75 % veškerého průmyslu! České země se tak zařidily k nejvyspělejším oblastem nejen v Evropě, ale i na světě. Podle neoficiálního žebříčku jsme byli v TOP5 na světě, společně se Slovenskem pak na 8. místě. Tuto pozici jsme si drželi celá dvacátá léta. Ekonomiku srazila až hospodářská krize, která Československo zasáhla později, ale o to silněji, v kombinaci s tlakem Hitlerova Německa to znamenalo pro československou ekonomiku velkou ránu. Přesto jsme si pořád nevedli zdaleka špatně. Hrubý domácí produkt na hlavu činil 1800 dolarů, což bylo stejně jako v Rakousku nebo Finsku, Itálie třeba měla jen 1300. Ale pozor, držte si klobouky, pojedeme z kopce.
V roce 1950, tedy pouhé dva roky po nástupu komunistů, jsme již zaostávali za Rakouskem, které mělo 3700 dolarů na hlavu, o 200. Itálie nás dohnala. Přesto jsme byli výrazně např. před Španělskem, které mělo jen 2400. O 23 let později v roce 1973 se na nás Rakousko a Itálie dívaly s výrazným odstupem (11200 dolarů, respektive 10600 vůči 7000) i Španělsko s více než 8 tisíci nás předehnalo. No a konečně srovnání z roku 1990 vystavuje konečný účet 40 letům "prosperity". Rakousko i Itálie mají téměř 17 tisíc dolarů na hlavu, Španělsko 12 tisíc a my, věřte nebo ne, 8500. A to jsou všechna uváděná čísla po přepočtu podle kupní síly, v klasickém HDP vypadala situace mnohem žalostněji. Rakousko mělo 19200, my 3100.
Jak se situace změnila po 20 letech? Situace je lepší, ale ne o mnoho. Jestliže v roce 1990 naše HDP činilo jen 50 % toho rakouského, nyní to je 63 %. Na druhou stranu Rakousko bylo v posledních 20 letech relativně dynamickou ekonomikou, srovnání s Itálií vyznívá lépe. Před 20 lety jsme měli jen lehce přes 50 % italského HDP, dnes to je 82 %. Pěkný skok, ne? Znamená to, že už jsme Itálii v ekonomickém rozvoji skoro dohnali? Ani náhodou. Z pohledu ekonomického bohatství totiž HDP znamená přírustkovou veličinu, takže všechny státy, které mají vyšší HDP než my se nám v bohatství vlastně vzdalují, i když naše HDP roste rychleji. Itálii začneme ekonomicky dohánět až v momentě, kdy naše HDP překročí 100 % italského, což ještě nějaký ten pátek potvrvá a v případě Rakouska je to v nedohlednu.
Samozřejmě mezi bohatstvím ekonomiky a platy je mnohem užší vztah než mezi HDP a platy. To je odpověď na to, proč jsou naše průměrné platby stále hluboko pod úrovní západních států s podobným HDP (Jižní Korea, Nový Zéland, Portugalsko). V případě Portugalska už jsme onu hranici 100 % překročili, může však trvat dalších 20 let, než vyrovnáme i jeho bohatství a srovnáme se platově.
Taková je realita. Někteří mohou namítat, že výše HDP nemusí nic vypovídat o životní úrovni. To samozřejmě ne, ale když srovnáte situaci v Československu před rokem 89, kdy bylo plno věcí nedostatkových, životní prostředí bylo jedno z nejhorší v Evropě atd. atd., tak si myslím, že i z tohoto pohledu byla situace jasná.
Jak dál? Na ekonomický zázrak moc spoléhat nemůžeme. I když i ty se v minulosti staly. Např. Irsko zažilo mezi lety 1980 a 2000 neskutečný růst, který někdy přesahoval i 10 % ročně. Ze zaostalého ostrova se během tří dekád stala jedna z ekonomicky nejvyspělejších zemí Evropy. Irsko však mělo, co my nemáme. Především tam již snad 30 let vyhrává pravicová vláda, která tam zjednodušila danový systém a snižila daně. Všichni obyvatelé umí hlavní světový jazyk – angličtinu, což napomáhá jejich konkurenceschopnosti. V době, kdy se Irsko stalo členem EU a nastartovalo ekonomický růst nebyl svět tak globalizovaný a nebyla taková konkurence mezi státy o přízeň investorů. No a když k tomu připočítám náš stát, který místo aby daňový systém zjednodušil z něj udělal aspiranta na ten nejsložitější na světě, místo aby v době růstu hospodařil s přebytky, prosperitu doslova prožral, místo aby investoval od vzdělání, mízí peníze v černých dírách a betonuje se republika, tak mám neodbytný pocit, že nás lanovka na západní úroveň opravdu nečeká.
Napsat komentář