Když člověk sleduje to, co se děje kolem jaderné energie v Rakousku a Německu, tak se nestačí divit a jenom si říkám, že hloupost vládne světem. Dlouhé roky protijaderní aktivisti čekali a s Fukušimou se opět dočkali. Bojovat proti jaderné energii ekonomickými či ekologickými argumenty jim moc nešlo, tak opět vsadili na strach. Žádná technologie totiž není 100% bezpečná, ani ta jaderná, a strašení lidí vždycky fungovalo. Co se týče bezpečnosti, hodně se mi líbil citát, který jsem viděl někde na Facebooku:

Pokud 40 let starý reaktor zasáhne zemětřesení o síle 9 stupňů Richterovy škály, 15 metrová vlna tsunami, silný výbuch plynu a reaktor je pořád pohromadě, ať mi nikdo neříká, že jaderná energie není bezpečná.

Přesto vyvovala Fukušima reakci přesně opačnou – strach. Paradoxně v Německu, kde žádné zemětřesení nebo tsunami nehrozí.

Osobně nemám proti přechodu na obnovitelné zdroje nic, ale měly by se nimi nahrazovat zdroje, které jsou ekologicky opravdu nečisté – fosilní paliva. Místo toho se v Německu strhla hysterie kolem jaderné energie, která je i po započtení všech vedlejších nákladů pořád hodně levná, má minimální dopad na životní prostředí a při použití moderních technologií i velmi bezpečná. Druhým argumentem, který protijaderní aktivisti používají nejčastěji, je, že produkuje vyhořelé palivo, které se musí uskladnit na miliony let. Zaprvé se jedná o palivo o velikosti řádově metrů až desítek metrů čtverečních, takže nic, a zadruhé je tato argumentace obdobá, jako když na začátku minulého století tvrdili, že automobily už dosáhly bariéry svého rozvoje. Už nyní se objevují technologie, které dokáží využít jaderné palivo mnohonásobně účinněji nebo využít přímo palivo vyhořelé. To vše výrazně snižuje dobu, po kterou je vyhořelé palivo radioaktivní. Osobně pochybuju, že za 100 až 200 let budeme řešit nějaké uskladění vyhořelého paliva. Mluvit o milionech let je proto nesmysl.

Problém německé a rakouské ekologičnosti je také v tom, že je extrémně neefektivní. Čím vyšší ekologické standardy máte, tím zdražší jsou jakékoliv inkrementální zlepšení. Takže zatímco v Evropě stojí jakékoliv snižování emisí skleníkových plynů a další ekologické zlepšení obrovské peníze a mají efekt v řádu jednotek procent. V rozvojových zemích stejné ukazatele rostou v desítkách procent, globálně se tedy situace pořád výrazně zhoršuje a sebelepší investice do ekologie v Evropě na tom nic nezmění. Kdyby se stejné peníze investovaly do ekologie v rozvojových zemích, mělo by to na globální životní prostředí mnohonásobně větší pozitivní dopad.

Nicméně nechme Němce a Rakušani v jejich honbě za dokonalou ekologičností. Nás akorát může štvát, že to budeme platit s nimi, protože odpojení jaderních elektráren v Německu se díky jednotnému evropskému trhu s elektřinou projeví i na cenách u nás. Naštěstí to vypadá, že minimálně v Rakousku jsou nenávistí vůči jádru zaslepení více, než jsme doufali. Chystají se totiž legislativně zakázat dovoz jaderné energie. To se asi nebude líbit ČEZu, ale pro českého spotřebitele to bude mít jedině pozitivní efekt – nemusel by tolik platit za rakouskou a německou hloupost.