Za dobu, kdy přijímáme peníze od Evropské unie, jsem prošel fázemi od příznivce až po skeptika ohledně financování z evropských fondů. Původně k tomu přistupoval jako většina lidí, tedy jako k penězům, které nám někdo dává, a je tedy blbost je nevzít. Nicméně celá záležitost je mnohem komplikovanější. Za posledních několik let jsem se účastnil mnoha diskusí na téma prospěšnosti financování z evropských fondů z pozice "eurofondoskeptika", nyní jsem se rozhodl dát argumenty proti evropským fondům na elektronický papír:

• Peníze nám nikdo nedává – lidi často argumentují tím, že peníze z evropských fondů jsou vlastně darované a tím také zavírají oči nad tím, jak jsou tyto peníze utráceny. I neefektivní utrácení evropských peněz je lepší než žádné, že ano? Skutečností je, že od roku 2004 jsme inkasovali o 170 miliard Kč víc, než jsme odvedli. Nicméně to neznamená, že nám ty peníze někdo dal. Zavázali jsme se být součástí tohoto evropského přerozdělování a brzo se přehoupneme z pozice čistého příjemce do pozice čistého dárce a pak už budeme jen platit. Troufám si tvrdit, že kdybychom si těch 170 miliard normálně půjčili za standardní úrok, vyjde nás to ve výsledku levněji. A to se bavím pouze o rozdílu. Většinu peněz, kterou od EU dostaneme, jí zaplatíme. Lidi na ně ale nahlíží tak, jakoby byly celé darem od EU, a neuvědomují si, že většina jde z jejich kapes.
• Podporují korupci – o tom, že to platí v případě ČR, nikdo po těch všech skandálech už asi nepochybuje. Nicméně zvyšují korupci obecně. Zvyšují míru přerozdělování a ta jde vždy ruku v ruce s vyšší korupcí. Pak už jen záleží na míře korupce. U nás je vysoká a proto to má i tak velké následky. Předpoklady, že si Brusel dokáže zneužívání evropských fondů pohlídat, se ukázaly jako liché. Osobně si myslím, že míra rozkrádání v ČR u projektů, financovaných z EU, je vyšší než veřejných výdajů spravovaných námi a to je co říct.
• Jsou neefektivní – většina veřejných výdajů je více či méně neefektivních. U projektů financovaných z evropských fondů to platí dvojnásob. Zaprvé to souvisí s pocitem, že nám ty peníze někdo dává, a je tedy potřeba je utratit a to klidně za cokoliv, protože když je neutratíme, tak o ně přijdeme. No a potom nám tu rostou rozhledny, z kterých nejde nic vidět, nebo cyklostezky, které vedou odnikud nikam. Když se ptali starosty vesnice, která postavila naprosto zbytečnou rozhlednu, proč ji postavili. Odpověděl, že chtěli původně peníze na chodníky, ale prý žádostí s chodníky už je mnoho, tak jim nabídli rozhlednu. Tak vzali rozhlednu. Lepší něco než nic. Při každém přerozdělování, kde je velká vzdálenost mezi plátcem a adresátem, vždy vzniká neefektivita a je omezená kontrola. A že z Bruselu to je hodně daleko. Problém je také v tom, že obrací tradiční způsob investování, kde nejprve identifikujeme, co potřebuje nebo co by mohlo být v budoucnu ziskové, a hledáme na to finanční prostředky. U evropských fondů máme peníze, které se musí utratit, a hledáme věci, za které je utratit.
• Vážou na sebe další finanční prostředky – problém s efektivitou těchto darových peněz není jenom to, že ve skutečnosti darované nejsou, ale také to, že na sebe vážou další prostředky. Jen minimum projektů je financováno z EU 100%. Většinou je to z 50 %. To znamená, že projekty finacované z evropských peněz, na sebe vážou minimálně stejně velké množství z veřejných nebo soukromých peněz. Nevím, kolik byly hrubé příjmy ČR z EU, ale rozhodně mnohem více než rozdíl 170 miliard mezi příjmy a výdaji. Množství peněz, které tak na sebe v ČR dosud evropské projekty navázaly, je obrovské. Počáteční investicí to ale nekončí. Mnoho samospráv se dostalo do finanční pasti, protože si pořídily třeba aquapark díky evropské dotaci za relativně nízkou cenu, ale neuvědomily si, že tím financování aquaparku nekončí, ale musí ročně přispívat na jeho údržbu. Mnoho měst a obcí má tak zatížený rozpočet výdaji na údržbu něčeho, co si díky EU levně pořídily, ale nyní musí platit samy. Peníze na opravdu důležité věci chybí. Osobně si myslím, že spolufinancování evropských projektů a jejich následné financování je jedním z důvodů, proč jsou naše veřejné rozpočty v tak neutěšeném stavu.
• Nerozhodujeme o nich my – to by se vzhledem míře korupce v naší státní správě mohlo zdát jako výhoda. Každá koruna, o které nebudeme rozhodovat my, má větší šanci, že nebude rozkradená. Jak ale zkušenosti ukazují, evropské fondy tyto šance nezvyšují. Pozitivum tedy žádné a zbývají tak jenom negativa v tom, že pravidla toho, jak se budou peníze utrácet (a to nejen těch evropských ale kvůli spolufinancování i našich lokálních) stanovují úřednicí v Bruselu, kteří ví mnohem méně než místní lidi, kde jsou peníze potřeba. Ve výsledku tak mnohdy utrácíme i peníze za něco, co nechceme či nepotřebujeme a naopak nemůžeme utratit za něco, co potřebujeme. Např. Masarykova univerzita přestavuje z evropských peněz Fakultu informatiky. Pravidla však neumožňují v nové budově udělat menzu. Stará padla se starou budovou a studenti tak budou muset šlapat na právnickou fakultu.
• Deformují trh – co nechápu na evropských fondech nejvíce, je to, že nefinancují pouze veřejné služby a infrasktruturu, ale také čistě soukromé projekty. Jsou to ty legendární fondy na zlepšení konkurenceschopnosti. V Luhačovicích si celá řada soukromých firem zrekonstruovala hotely z části (až 50 %) z evropských peněz. Má to dva problémy: 1. tím, že někomu zaplatím rekonstrukci hotelu mu nijak skutečně a dlouhodobě konkurenceschopnost nezvýším. Např. v Luhačovicích je problém s úbytkem návštěvníků v úplně něčem jiném než v novosti ubytovacích kapacit. Hloupé lití peněz do firem nikdy k žádnému zvýšení konkurenceschopnosti nevedlo, spíše k opaku. 2. zvýhodňuje to určité soukromé subjekty na úkor jiných. Jak k tomu asi přijde hoteliér, který si hotel zafinancoval celý z vlastních peněz, když jeho konkurentovi o pár bloků dál to z poloviny zaplatí EU? Luhačovicích jako celku to nepomůže, protože turisti nejezdí za hotely, ale za samotným místem a za tím, co jim může nabídnout, ale v rámci Luhačovic to způsobuje neférové zvýhodnění a deformaci trhu.
• Mají negativní makroekonomické dopady – jak už psal i ekonom Pavel Kohout, evropské peníze mají dlouhodobě negativní vliv na ekonomiku země. Stačí se podívat na na státy, které byly dlouhodobě velkými příjemci evropských fondů – Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko. Všechny tyto státy byly čistými příjemci evropských peněz mnoho let a dnes mají společné to, že jsou ve velkých ekonomických problémech a snad až na výjimku Irska mají problém s konkurenceschopností. Trvalý příliv evropských peněz totiž způsobí, že si ekonomika (tedy lidi) navyknou na snadné peníze, které nemusí získat tak, že budou opravdu konkureční, lepší než ostatní. Takovýto příliv peněz také v dlouhodobém horizontu způsobuje inflaci, rostou ceny i platy lidí. Neroste ale produktivita. Tím se ekonomika stává méně konkurenceschopnou, protože za stejnou úroveň práce a kvality chce více peněz. Řecko nebo Španělsko sice mají díky EU vyvinutou infrastrukturu (postavené dálnice, koridory,…), ale mají problémy konkurovat. Jádro konkurenceschopnosti se totiž skrývá v úplně něčem jiném. Státy, kterým zadarmo nikdo nic nedá, ba právě naopak, protože jsou dlouhodobými čistými plátci (Německo, Nizozemsko, Švédsko) jsou dlouhodobě mnohem konkurenceschopnější než státy, které dotace přijímají, a co víc: mezera mezi nimi se spíše prohlubuje.

Nevím, jestli jsem si vzpomněl na všechny argumenty, které proti evropským fondům mám. Každopádně se čím dál více utvrzuji v tom, že evropské fondy nejsou výhodné ani pro nás, stát, který je stále čistým příjemcem. Z pohledu celé EU to je potom jedna z nejhorších forem přerozdělování, která konkurenceschopnosti EU nijak nepomáhá, ani nenarovnává rozdíly mezi jednotlivými členskými zeměmi. Jak už jsem psal, čím větší je vzdálenost mezi plátcem a adresátem, tím absurdnější a neefektivnější přerozdělování je. Evropská unie posunula přerozdělování na další úroveň. Teď už jenom, aby vzniklo nějaké globální superuskupení a daňoví poplatníci v ČR platili projekty na Vanuatu a daňoví poplatníci Vanuatu platili projekty v ČR.

Jediný smysl evropských fondů vidím ve financování celoevropských projektů jako je evropská dálniční a železniční síť, společné výzkumné projekty, Galileo apod.