Sbohem Google+, vítej Mastodone

Před pár dny Google oznámil, co už bylo nějakou dobu jasné: Google+ končí. Znamená to konec sociální sítě, která byla velmi populární v open-source a linuxové komunitě, kam dál?

Když v roce 2011 Google oznámil „zabijáka Facebooku“ Google+, velké množství lidí kolem mě to vzalo s nadšením. Facebook začínal být nepopulární. Byli tam všichni, obsah se posunul od smysluplných příspěvků k fotkám koček a jídla, rozhraní nebylo dvakrát povedené.

Google+ vedle toho působil svěže – jednoduchý, přehledný design, systém kruhů, který mi vždycky přišel logičtější než „přátelé a spol.“ na Facebooku. I tak ale bylo překvapující, kolik open-source nadšenců si Google+ oblíbilo vzhledem k tomu, že byla provozovaná Googlem, který už tenkrát neměl nejlepší pověst, co se týče soukromí, a byla to zcela uzavřená platforma.

Krátkou dobu někteří (a přiznám se, že jsem k nim chvíli taky patřil) žili sen, že by Google+ mohlo vytlačit Facebook. To se záhy ukázalo jako naivní představa, mainstreamového uživatele to nikdy nezasáhlo. Vytvořila se tam ale silná komunita technicky zdatných uživatelů a dlouho to pro mě byl jeden z hlavních zdrojů zpráv ze světa Linuxu. Pár měsíců po startu jsem si i tady pochvaloval, že máme větší aktivitu na našich účtech na Google+ než na Twitteru nebo Facebooku.

Časem ale Google zjistil, že z toho „zabiják Facebooku“ nebude, a pomalu Google+ omezoval z plnohodnotné sociální sítě na platformu pro diskusi v komunitách. To ale odliv uživatelů spíš urychlilo. Postupně aktivita upadala i mezi lidmi v linuxové komunitě a i já tam už několik let pravidelně nic nepsal a postupně tam přestal i chodit. Já i většina lidí kolem mě se přesunula na Twitter. Přesto se tam pořád nacházela malá skupina zajímavých přispěvatelů, kteří zarputile zveřejňovali příspěvky tam a kvůli kterým mělo smysl Google+ občas otevřít.

Za oznámení, že Google+ za 10 měsíců definitivně končí, jsem nakonec rád, protože to byl jasný signál i pro ty poslední zarputilé přispěvatele, že tady už to opravdu nemá budoucnost. Taky je to pro mě důvod ukončit správu účtů pro Red Hat a Fedora CZ, kterou jsem na Google+ dělal už jenom ze setrvačnosti.

Na Google+ mi asi nejvíc bude chybět uživatelské rozhraní a jeho odezva. S ním je i po těch letech nulových investic ze strany Googlu radost pracovat a to samé platí pro mobilní aplikaci. Jaký to rozdíl oproti Facebooku…

Kam dál? Před nedávnem jsem psal, že zkouším Mastodon. Až do tohoto týdne to byla síť, která nebyla úplně mrtvá jako Diaspora, ale také nehýřila nějakou velkou aktivitou. Oznámení o konci Google+ se nejvíc projevilo právě tam. Během jednoho dne jsem získal několik desítek nových sledujících, výrazně to tam ožilo. Naopak na Twitteru jsem nezaznamenal prakticky žádnou změnu. Může to být tím, že lidi z Google+ už tam účty měli, může to být tím, že jim prostě Twitter nevyhovuje.

Hodně z nich Google+ používalo jako takovou lehkou blogovací platformu. Omezení na 280 znaků pro něj prostě nefunguje. Mastodon má na běžných instancích omezení 500 znaků, ale pokud si rozjedete vlastní, můžete si nastavit (téměř) libovolný. Další věcí, kterou „uprchlíci“ z Google+ možná nechtějí opakovat, je být opět závislý na dobrovůli jedné firmy. Přejdou k Twitteru a za pár let se jim může stát to samé, co na Google+: služba skončí nebo třeba výrazně změní podmínky. V tomto je Mastodon prostě jiný. Pokud skončí nebo výrazně změní podmínky instance, na které jedu, můžu si vyexportovat všechna data a přenést si je jim. Změní se mi jenom adresa.

Uspět na poli sociálních sítí proti korporacím jako Facebook je velmi těžký úkol. Očividně i pro Google, natož pro komunitní projekt. Nemyslím si tedy, že se někdy Mastodon stane mainstreamem, ale to je OK, stačí mi, když tam budou lidi z mojí subkultury. Ostatně jako tenkrát na Google+.

Jeden komentář: „Sbohem Google+, vítej Mastodone“

  1. […] aby se to pak s jedním oznámením zhroutilo jako domeček z karet. Nebyl jsem tenkrát jediný a konec Google+ znamenal první z vln nově příchozích uživatelů na Mastodon. Vlna zase opadla, většina uživatelů uvěřila, že něco takového se už nemůže stát, a […]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *