Roky už od lidí poslouchám argument, že stačí snížit byrokracii, propustit část státních úředníků a náš státní rozpočet bude zachráněný. Teď se diskuse na toto téma vrátila na výsluní, protože v USA tuto myšlenku začali realizovat. Z opakovaného vysvětlování už jsem tak unavený, že jsem se rozhodl to sepsat na blog.

Lidi, kteří tvrdí, že k vyřešení schodku našeho státního rozpočtu stačí propustit „líné úředníky“, zpravidla nemají vůbec žádné povědomí o struktuře státního rozpočtu a výrazně nadhodnocují podíl úřednického aparátu na celkových výdajích státu.

Jak je to s náklady na úředníky

V roce 2023 činily celkové mzdové náklady ve státním rozpočtu 258 miliard Kč. Nejdříve si to dejme do kontextu celkových výdajů. Ty činily v témže roce 2223 miliard Kč. Mzdové náklady tedy představovaly 11,6 % všech výdajů státu. Už z tohoto jde cítit, že zde potenciál pro velké úspory není. Ani zásadní škrty v položce, která představuje jednu devítinu všech výdajů, celkový rozpočet nespasí.

Pojďme se ale na mzdové náklady podívat trochu blíže. Státní zaměstnanci nejsou jen úředníci. Ve skutečnosti 56 % lidí placených ze státního rozpočtu jsou učitelé a neučitelský personál škol, na které jde z těch 258 miliard celých 138. Že bych od těch samých lidí slyšel, že bychom měli šetřit na učitelích, to ne. Skoro každý chápe, že kvalitní školství je naše budoucnost a že učitelé jsou pořád platově podhodnocení. 17 % státních zaměstnanců představují sbory, tedy především policisté a hasiči, ale také soudci nebo věžeňská správa. Na ně jde z rozpočtu 48 miliard Kč. Seřezání mzdových nákladů třeba u již tak přetížených soudů by lidi asi také moc nekvitovali. Armáda představuje zhruba 7 % státních zaměstnanců a na její platy jde 22 miliard. Ani tady nikdo o redukci neuvažuje. V současné geopolitické situaci je realitou přesný opak.

Samotní státní úředníci (ministerstva, regionální správa…) představují 16 % státních zaměstnanců a jde na ně 43 miliard Kč, to představuje 1,9 % všech výdajů státu. I kdybychom udělali opravdu drastický řez v úřednickém aparátu a zredukovali jej na polovinu, ušetříme na mzdách desetinu aktuálního schodku rozpočtu. Neušetřilo by se pouze na mzdách, ale asi i na kancelářích, pracovních nástrojích jako počítače, takže úspory by byly asi o něco vyšší, ale pořád se bavíme o úsporách v desítkách miliard v rozpočtu, který se počítá v tisícovkách miliard. Je to opravdu úspora hodná toho, abychom riskovali paralýzu státu?

Proč nemluvíme o skutečných řešeních

Proč se tedy redukce úřednického aparátu tak často používá jako řešení neutěšeného stavu veřejných financí? Je to jednoduché: nikoho to nebolí (kromě dotčených úředníků, kterých je ale v populaci relativně málo). Stát se zefektivní, úředníci propustí a najednou bude dost peněz na vše, aniž by se někomu sáhlo na peníze od státu.

Politici tuhle pohádku rádi přiživují, protože jim to umožňuje mluvit o úsporách bez nutných kroků, které opravdu bolí. Realita je taková, že jsme stárnoucí společnost, která čím dál více peněz vynakládá na důchody a zdravotní péči. To je největší problém našich veřejných financí, který se navíc rok od roku zhoršuje. V roce 2023 jsme vydali na sociální dávky, z nichž 80 % představují důchody, 870 miliard. Letos už to je o 50 miliard víc. Propuštění všech státních úředníků by na platech neušetřilo ani tolik, o kolik za dva roky vzrostly výdaje na důchody.

Politiky ale neslyšíte mluvit o tom, že by se mělo snížit tempo růstu důchodů, zvýšení hranice pro odchod do důchodu je taky velmi nepopulární téma. Nikdo nechce slyšet, že by nedostával přídavek na své nemohoucí rodiče, nebo postižené dítě, že by chudý důchodce nebo samoživitelka nedostali přídavek na bydlení. Všichni čekají, že daně zůstanou stejné, peníze a služby od státu taky a že se to všechno zázračně vyřeší zvýšenou efektivitou státu a propuštěním státních úředníků. Může to být bohulibý cíl, ale jak jsme si ukázali výše, potenciál úspor v této oblasti je tak o řád nižší, než by bylo potřeba.

Příklad USA

V USA je situace podobná. Výdaje na důchody, zdravotnictví, podporu v nezaměstnanosti, podporu pro veterány a obranu, kterou Američani nechtějí tradičně přílíš redukovat, představují přes 70 % všech federálních výdajů. Když k tomu přidáte to, že 10 % rozpočtu představují jen úroky z dluhu, zjistíte, že bez toho, aby se sáhlo na peníze, které jdou lidem, je prostor pro nějaké šetření velmi malý a to i v případě destruktivního škrtání, které se tam momentálně děje.

DOGE už údajně ušetřil 115 miliard dolarů. Pomiňme to, že jde pravděpodobně o nadhodnocené číslo, a věřme, že to sedí. Vypadá to jako velké číslo, ale jen do momentu, kdy si uvědomíte, že celkové federální výdaje jsou 6752 miliard dolarů a jen schodek je 1833 miliard dolarů. Rozvrat federálních agentur jako NOAA nebo USAID vedl k úspoře 1,7 % všech výdajů a 6,3 % schodku. A to ještě jen možná.

Příklad Argentiny

Skutečnou cestu k vyrovnanému rozpočtu skrze zeštíhlení státu ukazuje Javier Milei v Argentině. Tomu se podařilo ve velmi krátké době dostat státní rozpočet zadlužené země do přebytku. U nás se obvykle zmiňují kroky jako rušení ministerstev a propouštění úředníků, ale už méně se zmiňují ty bolavé kroky, které měly podstatně větší efekt: citelný propad reálné výše důchodů, zrušení velkého množství sociálních dávek, zastavení investic do infrastruktury.

A to mělo citelné dopady na společnost. Míra chudoby vyskočila prudce nahoru, dnes loni se přes 50 % obyvatel Argentiny nacházelo pod hranicí chudoby. Poklesl výkon ekonomiky a vzrostla nezaměstnanost. A to má Argentina oproti nám a USA „luxus“ mladší populace. Tohle drastické utažení opasků se může Argentině, která jde už desítky let od krize ke krizi, dlouhodobě vyplatit, ale i když bude mít tento příběh dobrý konec, nebude to příběh o tom, jak země dala veřejné finance dohromady díky zeštíhlení státního aparátu a propouštění úředníků.

Dělejme to jinak

Proto bych byl moc rád, kdybychom tohle v debatě o ozdravení veřejných financí přestali používat jako zázračné řešení. Nemám nic proti cíli zefektivnit stát a snížit počet úředníků, ale než to dělat způsobem „teď propustíme 30 % úředníků, abychom ušetřili v kontextu celkových státních výdajů marginální peníze, a uvidíme, co to udělá“, raději bych chtěl, aby politici přicházeli se změnami v legislativě a v procesech, které to umožní.

Budu raději, když ta lepší efektivita bude znamenat, že stavební povolení na rodinný dům dostanu v řádu týdnů, ne měsíců, nebo že u daňového přiznání nebudu muset strávit půl dne, ne že ušetříme pár miliard na úřednících. Mnohem přínosnější pro náš blahobyt totiž bude stát, který bude stát stejně, ale bude poskytovat efektivní veřejné služby a prostředí pro občany a podnikatelský sektor a tím přispívat k růstu ekonomiky, než stát, který škrty za každou cenu přivedeme k rozvalu.