Tak se to nakonec povedlo. Kdyby mi to řekl někdo před rokem, tak se mu asi vysměju, ale včera byly zveřejněny výjezdy studentů na zahraniční pobyty a já se dostal do Kanady, konkrétně na Memorial University of Newfoundland v St.John's, nejstarším městě Severní Ameriky. Ještě před rokem jsem považoval za dost obtížné se vůbec někam dostat, dostat se do Kanady jsem považoval pro mě za nemožné. Naše škola je totiž specifická v tom, že na výměnné pobyty jsou až několikanásobné převisy poptávky nad nabídkou. V létě jsem však byl u kámoše právě v St.John's a ten mi nabídl, že bych tu nějaký čas mohl studovat. Jenže pro normální zahraniční studenty je studium docela drahé (i když v relacích ostatních severoamerických škol pořád levné), jeden rok studia vyjde zhruba na 8 tisíc dolarů. Pak jsem se ale dozvěděl, že právě s univerzitou na Newfoundlandu má naše škola dohodu o výměně studentů. Věděl jsem, že šance je minimální, ale byl to právě tento důvod, proč jsem se poprvé odhodlal přihlásit do výběrového řízení, a tím začala víc jak půlroční práce.
Můj průměr není nijak oslnivý (1,89) a především v porovnání s lidmi z fakulty mezinárodním vztahů, kteří mají z těch svých dávaček průměr tak 1,3, byl slabý, proto po bodech za průměr jsem měl docela ztrátu. Nebyl jsem ani účastníkem Buddy Systemu, kde se člověk stará o zahraniční studenty, takže dalších 10 bodů ztráta. Naštěstí už mám dva odborné předměty v anglištině a to mi přinešlo 16 bodů, to především mladší účastníci neměli. V říjnu jsem také začal chodit do kurzu na certifikát TOEFL a to ze dvou důvodů: 1. kdybych šel na Newfoundland jako normální student, potřeboval bych to, 2. v případě dobrého výsledku dostanu bonus body do výběrového řízení. TOEFL jsem dělal v lednu a dopadl velmi dobře, udělal jsem 99/120 bodů a výrazně tak překonal limit pro studium na univerzitě (81 bodů), 20 bodů do výběrového řízení (87 bodů), ty byly dost důležité. Bez nich bych se nedostal ani do druhého kola. Další podmínkou postupu do druhého kola bylo dobře napsat test, který byl především o všeobecných znalostech. Aniž bych se na něj nějak připravoval (byl v průběhu mistroství světa v Liberci), napsal jsem ho velmi dobře – 45/50, vlastně doteď nevím, o nikom, kdo by to napsal lépe. Tím to však nekončilo.
S celkovými 120 body jsem postoupil do druhého kola, kde mě čekal motivační pohovor před komisí tří lidí. Přípravu na něj jsem měl minimální, ale myslím, že jsem ho zvládl dobře, proto mě i trochu mrzel počet bodů – 21/30. Ale ono dost záleží na složení komise. Některé dávají všem přes 20, u jiných je člověk rád za 15.
No a pak už následovalo jen dvoutýdenní čekání s vědomím, že loni by mi 141 bodů na Newfoundland stačilo, ale jen taktak. Vzhledem k tomu, že se letos přihlásilo zase o 20 % lidí víc, čekal jsem, že se limity opět zvednou a stačit mi to nebude. Nakonec stačilo! První místo na Newfoundland obsadili mnou, druhé dostal nějaký kluk, který měl 138 bodů, tedy naprosto stejný počet bodů, jako stačil loni.
Bude to asi otřepaná fráze, ale na tomto jsem si dokázal, že "nemožné neexistuje". Jak říkám, zámořský pobyt jsem vždy považoval za něco pro mě nedosažitelného, ale když to člověk zkusí, věnuje tomu nějakou energii a má štěstí, dá se to udělat.
V Kanadě bych měl být od sprna do ledna, vlastně jen plynule navážů na pobyt v USA. A pokud v George Street neumřu na otravu alkoholem, měl bych se vrátit na letní semestr.