V minulých dnech jsem upgradoval na novou verzi Opery. Ta je mým hlavním prohlížečem už více než 8 let. Za tu dobu jsem zažil povedené, i méně povedené vydání. Zatímco nad posledními verzemi Opera 11 jsem si chrochtal blahem, novinky v Opeře 12 mně zase tak moc nepřesvědčily.

Nejvíce jsem se těšil na hardwarovou akceleraci a WebGL. Tyto volby nejsou stále defaultně zapnuté a autoři asi ví proč. S hardwarovou akcelerací je Opera paradoxně pomalejší než bez ní a bez hardwarové akcelerace nemá WebGL jaksi smysl, i když funguje.

Zajímavou novinkou je vzhled. U Opery 11 jsem byl rád, že se zbavila závislosti na Qt a měla vlastní framework, který dokáže přebírat vzhled prostředí, v kterém se nachází. Až na drobné detaily tak vypadala jako GTK aplikace. Nyní přináší skiny. Hlavní změnou je, že se skiny integruje taby do horní lišty tak, jako to má Chrome. Dělá to ale podle mně chytřeji, pouze i maximalizovaných oken. Pokud používáte výchozí vzhled, chová se stále podobně jako GTK aplikace, tedy včetně horní lišty. Příjemné taky je, že není třeba při změně vzhledu Operu restartovat, projeví se okamžitě.

Takovou pěknou drobností je i funkce opera:cpu, která ukazuje, které stránky/služby otevřené v Opeře žerou nejvíc CPU. Další změny jako běh zásuvných modulů v samostatných procesech a 64bitová verze jsou novinkami pouze ve Windows, linuxová Opera už je má nějaký čas.
Škoda je, že mizí služba Unite, která umožňovala udělat si z Opery takový jednoduchý aplikační server. Bohužel taková služba byla životně závislá na síťovém efektu a pokud nedosáhne kritického počtu uživatelů, což při tržním podílu Opery nedosáhne, je předurčena k zániku. A to se Unite také stalo.

Opera 12 mě zatím trochu zklamala ne proto, že by se špatně používala, ale protože nenaplnila potenciál, který jsem do ní vkládal. Pořád si ale myslím, že je to nejlepší prohlížeč na trhu. Firefox je oproti Opeře hodně těžkopádný a Chrome zase nic neumí (nehodlám si instalovat desítky rozšíření, abych se dostal aspoň na základní funkcionalitu Opery).