Co je a co není ve vztahu k autorským právům legální? 25.dubna vešel v platnost zákon 216/2006, který nahrazuje zákon 121/2000. Zákon s sebou přináší určité změny v oblasti autorských práv. Na internetu je tento zákon démonizován a kolují o něm nepravdivé informace, proto bych se chtěl dnes trošku rozepsat o důsledcích tohoto zákona na obyčejného člověka.

Chtěl bych se zaměřit na jednu oblast – kopírování děl pro vlastní potřebu. Často na internetu čtu, že nový zákon zakazuje kopírování pro vlastní potřebu, jak to tedy doopravdy je?
Tento problém řeší §30. V odstavci 1 a 2 se přímo píše:

(1) Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.

Jinými slovy, kopírovat pro vlastní potřebu můžeme, ale nesmíme se na základě toho obohacovat. Má to ale hned několik výjimek, jedna je uvedená hned v odstavci č.3:

(3) Nestanoví-li tento zákon dále jinak, užitím podle tohoto zákona je užití počítačového programu či elektronické databáze i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby včetně zhotovení rozmnoženiny takových děl i pro takovou potřebu; stejně užitím podle zákona zhotovení rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby (§ 30a) a pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho přenosu (§20) i pro osobní potřebu fyzické osoby.

Z toho vyplývá, že odstavec 1 a 2 se nevztahuje na počítačové programy a elektronické databáze. To znamená, že kopírování komerčních programů není možné.

Podmínky v odstavcích 4 a 5 jsou pro počítačový průmysl spíše formální. Jedna říká, že kopie musí být viditelně označena a druhá, že takto pořízená kopie nesmí být použita k jiným účelům než je uvedeno v odstavci 1.

Pak jsou tu ale ještě paragrafy, na které se ustanovení v odstavci 1 nevztahuje, jsou to §25, 43 a 44. Co tyto paragrafy říkají?

§25 (1) U zveřejněných děl, která lze rozmnožovat
a) pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby či podnikající fyzické osoby (§30 a 30a) pomocí přístroje k zhotování tiskových rozmnoženin na papír nebo podobný podklad, anebo
b) pro osobní potřebu fyzické osoby (§30) na podkladě zvukového, zvukově obrazového nebo jiného záznamu či rozhlasového nebo televizního vysílání jejich přenesením pomocí přístroje na nehrané nosiče záznamu, má autor právo na odměnu v souvislosti takovým rozmnožováním díla.

Podle tohoto odstavce tedy za zkopírování díla autorovi náleží odměna. Kdo ji má ale platit? To řeší následující odstavec, který říká, že odměnu kolektivnímu správci (např. OSA) platí obecně poskytovatel přístrojů k rozmnožování (výrobce, dovozce, poskytovatel rozmnožovacích služeb). Tato povinnost tedy neleží na konečném uživateli, ten ale většinou poplatek zaplatí v ceně přístroje, u vypalovaček často označované za "výpalné".

§44 (1) Do práva autorského neoprávněně zasahuje ten, kdo obchází účinné technické ochrany práv podle tohoto zákona.

Co je ale účinná technická ochrana? To říká velm vágně odstavec 3:

(3) Účinnými technickými prostředky podle tohoto zákona se rozumí jakákoliv technologie, zařízení nebo součástka, která je při své obvyklé funkci určena k tomu, aby zabraňovala nebo omezovala takové úkony ve vztahu k dílům, ke kterým autor neudělil oprávnění, jestliže užití díla může autor kontrolovat uplatněním kontroly přístupu nebo ochranného procesu jako je šifrování, kódování nebo jiná úprava díla nebo uplatněním kontrolního mechanismu rozmnožování.

Toto je část, kterou starý zákon neobsahoval a také vyvolává nejvíc otazníků. Za prvné není přesně stanoveho, co je účinná ochrana, takže to zavisí až na individuálním výkladu soudu. Každopádně v praxi to znamená, že by se měl člověk vyhnout obcházení kopírování CD s ochranou proti kopírování nebo souborů s DRM a to ani pro osobní použití. Je to trošku postavené na hlavu, protože, když si zkopírujete "pirátskou verzi", kde je již ochrana odstraněná, zákon neporušujete. Jakmile si ale koupíte originální nosič s ochranou, jakékoliv kopírování je nelegální. Zákon pamatuje taky na ty, kteří poskytují nebo drží řešení či přístroj k obcházení ochrany, i toto je nelegální.

§44 (1)Do práva autorského zasahuje též ten, kdo bez svolení autora způsobuje, umožňuje, usnadňuje nebo zastírá porušování práva autorského tím, že
a) odstraňuje nebo mění jakoukoliv elektronickou informaci o správě práv k dílu, nebo
b) rozšiřuje, dováží nebo přijímá za účelem rozšiřování, vysílá nebo sděluje veřejnosti, a to i způsobem podle §18 odst.2, dílo, ze kterého byla informace o správě práv nedovoleně odstraněna nebo změněna.

Když to shrnu, tak uživatelé stále mají silné právo na pořízení kopie pro vlastní použití. Omezena však byla dodatkem o technicky účinné ochraně. Stále tedy můžeme pro vlastní potřebu kopírovat cokoliv, ale nesmíme obcházet ochranu proti kopírování. Stále je tedy legální např. stahování z P2P, stahování z internetu obecně. Naopak nelegální je poskytování autorských děl, proto výměna těchto děl na P2P už je ze své podstaty nelegální. Nelegálním se také stává kopírování vlastního CD s ochranou proti kopírování nebo např. převod hudebních souborů s DRM na formát, který lze přehrát ve vašem přehrávači.

Šířeji se výkladem nového zákona zabývá např. článek na Doupě.cz
Pokud si chcete sami prostudovat tento zákon stahuje zde.

Tento výklad publikuji pouze pro orientaci, nejsem právník, neručím za jeho správnost a zříkám se jakýchkoliv právních důsledků počínání postaveného na tomto výkladu. Naopak uvítám, když budete mít připomínky a případně opravíte nepřesnosti.