Tak jsem si po delší době vyzkoušel rošádu mezi distribucemi. Mandriva opět selhala typickým způsobem. Před zhruba měsícem jsem setře Mandrivu nainstaloval na její počítač. Před několika dny však přestala fungovat klávesnice a to ze záhadných důvodů. Jedinou změnou, kterou jsem za poslední měsíc v systému provedl, bylo připojení NFS oddílu a vše proběhlo standardní cestou. O to zajímavější bylo, že v mém uživatelském účtu klávesnice fungovala a v jejím ne. Když jsem její uživatelský účet promazal, opět klávesnice fungovala, po restartu ale bylo vše při starém. Není to poprvé, co se něco v Mandrivě posr… bez zjevného důvodu. Na to prostě nejsem u jiných distribucí zvyklý. Rozhodl jsem se u sestry nasadit něco jiného. Podmínkou bylo prostředí KDE, protože jsem nechtěl ségru zatěžovat přechodem na jiné prostředí.
Dobré reference jsem na internetu četl na PCLinuxOS, což je americká distribuce vycházející z Mandrivy. Údajně je ale spolehlivější, obsahuje proprietární kodeky a ovladače a má pouze jeden velký repozitář, což usnadňuje správu software. To, že vychází z Mandrivy, je patrné na první pohled. Celé administrační centrum je z Mandrivy převzato, jen má jiný vzhled. Celkově je vzhled velmi povedený, i když láděný do černa, takže nepříliš optimistický. Jenže PCLinuxOS má botu, která ho tlačí, a to je lokalizace. Česká klávesnice nastavit samozřejmě jde, ale s překladem rozhraní aplikací už je to horší. V repozitáři je sice lokalizační balíček pro KDE, ale i tak plno aplikací zůstane anglicky a dokonce i některé programy KDE. Já s anglickým rozhraním nemám problém, ostatně ho v Ubuntu používám, ale když už někdo po mě chce, abych mu nainstaloval systém v češtině, tak mu nenainstaluju systém v "čechoangličtině", proto u mě PCLinuxOS pohořel, ale jinak ho považuji za uživatelský velmi přívětivou a bezproblémovou distribuci.

Další volba padla na Kubuntu, jehož lokalizace do češtiny je o poznání lepší. Na začátku to ale vyžaduje přece jenom podstatně více práce než v případě PCLinuxOS. Instalace kodeků a jiného proprietárního software ale nebyl problém. V českém wiki Ubuntu už jsou pěkné návody, takže stačí si doplnit repozitáře a podle návodu zaškrtávat jednotlivé balíčky. Problém a to dost velký nastal u originálního ovladače Nvidia. Open source ovladač fungoval bez problémů, ale neměl 3D akceleraci. Instalace proběhla bez problémů, ale systém odmítal naběhnout ve vyšším rozlišení než 640×480. Asi po hodině se hrabání v konfiguračním souboru xorg.conf a pročtení několika návodů a dokumentace jsem konečně přinutil xka, aby mi obraz zobrazovaly v 1024×768. Opět jsem se tedy utvrdil v tom, že Ubuntu a jeho deriváty jsou dobré a spolehlivé distribuce, ale rozhodně ne pro začátečníky nebo BFU.