Definitivní konec s Mandrivou

V posledních dnech bylo co se týče změn distribucí docela rušno. Jelikož jsem si zprovozňoval první domácí server, rozhodoval jsem se co na něj. Nejprve jsem tam hodil Slackware, ale na můj vkus má docela podivný balíčkovací systém a já neměl čas zjišťovat, jak se s tím pořádně pracuje. Tak si říkám: Hodím tam Mandrivu, sice to není vyloženě serverová distribuce, ale znám ji a dá se to tam rychle naklikat, a ty jednoduché služby snad zvládne spolehlivě. Chyba lávky! Mandriva začala blbnout již po několika hodinách konfigurace. Nainstaloval tam jednoduché grafické prostředí IceWM a ponastavoval si co potřeboval. Jenže pak se to začalo chovat divně a poslední kapkou bylo to, že mi z ničeho nic vypadlo připojení. Nastavil jsem ho znovu, uložil nastavení a stejně mi to potom ukázalo, že žádné připojení není nastaveno. Na to prostě nemám nervy… Ještě bych doplnil jednu zajímavou zkušenost: server jsem chtěl zpravovat přes Webmin, po instalaci stačí zadat do prohlížeče IP adresu serveru a port, příhlásit se a můžete vesele administrovat. V Mandrivě to tak ale nebylo. Nakonec jsem stáhl novou verzi ze stránek projektu a ta fungovala, jenže Mandriva má svůj webmin trošku upravený, tak jsem chtěl ten. V repozitářích jsem našel nějakou aktualizaci, vyzkoušel jsem a fungovala. Co z toho vyplývá? Je jistě chválihodné chybu opravit, ale dát do finální verze distribuce věc s chybou, která fakticky znemožňuje používání, je fakt silné kafé.

Summa sumárum druhý den na server putoval Debian. Ač to bylo mé poprvé s touto distribucí, docela rychle jsem se zorientoval (přece jen plno věcí znám už z Ubuntu). Potřebné služby jsem měl nastavené snad ještě rychleji než s Mandrivou. Samozřejmě den provozu je příliš málo na nějaké soudy, ale zatím vše funguje perfektně a jsem spokojený. Navíc systémové nároky jsou nádherné, z operační paměti si vezme na mém serveru Debian 25MB.

Jenže to nebyl poslední zážitek s Mandrivou. Jelikož server slouží především jako datový a putují na něj všechny mé filmy, potřeboval jsem nějaký software na databázi filmů. Našel jsem Tellico. To jsem se jal instalovat na každou stanici. Ubuntu a Kubuntu bez problémů. V Mandrivě se to seklo při ověřování podpisů, restart, ještě jednou, zase se to seklo. Při dalším nastartování systému se mi zbláznila klávesnice. Buď při přihlašování nereagovala vůbec nebo se zbláznila a vypisovala jeden znak do nekonečna. Ano, je to ta stará známá chyba, která mě donutila hodit k sestře na počítač Kubuntu místo Mandrivy (od té doby o tom počítači prakticky nevím, tak to běží bezproblémově). Možná kdybych se v tom hrabal, tak bych našel příčinu (i když ta se při nepředvídatelném chování Mandrivy hledá těžko), ale proč? Na notebooku mám Ubuntu – bez problémů, sestra má Kubuntu – bez problémů, na serveru Debian – bez problémů, problémy jsou pouze s Mandrivou. Trpělivost jsem měl víc jak dva roky, ale teď s ní definitivně končím. Na počítač našich putoval PCLinuxOS, trochu jsem měl strach, protože to je distribuce, která vychází z Mandrivy, ale zatím musím říct: klobouk dolů! Zatím jsem nenarazil na jediný problém, vše funguje, funguje konečně i XGL s Berylem, takže jsem si konečně mohl s touto technologií vyhrát a musím říct, že se mi to fakt líbí, i když samozřejmě agresivní věci jako gumové okna nebo minimalizace oken ve stylu vracení se džina do lampy jsem musel povypínat. Přitom ta distribuce je stejně jednoduchá, ne-li jednodušší než Mandriva. Ubuntu mi na notebooku funguje spolehlivě, takže zatím nemám důvod měnit, ale pokud někdy zklame, tak PCLinuxOS je v záloze a váhat nebudu ani minutu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *