Fotbal + Anglie = zážitek

Ve čtvrtek ráno jsem se vydal na tři dny s kamarádem-slávistou do Londýna. Hlavním cíle výletu bylo utkání Poháru UEFA mezi Tottenhamem Hotspur a Slavií Praha.
Už samotný let byl hodně zajímavý. Letěli jsme se se SkyEurope a dobrá polovina letadla byla tvořená fanoušky Slavie, přičemž někteří z nich byli na tahu už celou noc. Na palubě bylo hodně veselo a množství prodaného piva jistě výrazně překročilo průměr. Především jedna skupinka se činila. Když došlo na pokřik "Pražský kurvy, to jsme my", tak musela stevardka pomocí reproduktorů skupinku umravňovat. Korunu tomu nasadil jeden z nich, který běžel během přistání na záchod a na upozorňování zoufalé letušky, že musí během přistání sedět připoutaný na sedadle, odpověděl jen, "že se mu chce chcat a že musí" 🙂
Doletěli jsme na letiště Luton, které není zrovna nejblíž od centra, tak jsme museli na autobus. Ten nabízeli tři společnosti s různými nabídkami. Jaké bylo naše překvapení, když jsme na nástupišti zjistili, že pro všechny jezdí společný autobus 🙂 Za cestu do centra jsme zaplatili 10 liber. Doprava je vůbec to nejdražší v Londýně. Daleko k tomuto primátu nemá ale ani pivo, které stojí 2-3 libry (70-100 Kč). Na rozdíl od českého piva, má však jednu výhodu. Místní bittery a aly mají totiž stejnou chuť půl hodiny odstáté jako čerstvě natočené 😀
Když jsme dorazili do centra, tak jsme se dívali po nějakém jídlu a vzhledem k tomu, že jsme byli hodně vyhladovělí, tak jsme šli do "all you can eat" (v Londýně spíše zvané "eat as much as you want"), prostě zaplatíte určitou částku (v našem případě 5 liber) a máte přístup k bufetu, kde naleznete různé druhy jídla (v našem případě čínu), pak už stačí jenom jíst, jíst a jíst. Jelikož mám s podobnými restauracemi zkušenosti z USA, nejedl jsem vyloženě nadoraz, protože příjemný zážitek se může rychle změnit v negativní. Luboš však jedl nadoraz a když jsem ho potom viděl zoufalého na lavičce, tak si myslím, že minimálně konec pro něj moc pozitivní nebyl.
Ještě před utkáním jsme se zastavili u Stani, u kterého jsme bydleli. Nechali si u něj věci a vyrazili na White Hart Lane – stadion Spurs. Na utkání si našlo cestu 35 tisíc diváků z toho odhadem 400-500 slávistů do sektoru hostů. Atmosféra na stadioně byla skvělá, taková jakou jsem si vždycky představoval. V našem sektoru to bylo v prvním poločase průměrné, protože domácí byli podle očekávání lepší, vedli 1:0 a mohli přidat i další góly. Po poločase však došlo k obratu. Najednou ti hráči, kteří taktak stíhali hru soupeře, začali udávat tempo hry a hvězdy soupeře jen zakopávali balóny. Brzo po začátku druhé půle Slavia vyrovnala a začal kolotoč. Slávisti se rozehráli takovým způsobem, který roky nepamatuju, a domácí zatlačili na vlastní polovinu. Překvapení diváci utichli, naopak sektor hostí byl jako v tranzu, pokřik střídal pokřik a v určité momenty se dařilo překřičet mnohonásobnou přesilu a údajně jsme byli slyšet i v televizi. Slavia trefila jednou tyčku a třikrát zachránil domácí výbornými zákroky golman. Remíza na postup nestačila, ale i tak jsme odcházeli spokojení s pocitem, že i český tým, který má oproti anglickým týmům směšný rozpočet, může zatápět i momentálně nejlépe hrajícímu anglickému celku. Navíc byli spokojení i domácí fanoušci, což byla záruka našeho bezpečného odchodu ze stadionu 🙂

Před utkáním na White Hart Lane
Zajímavá byla práce pořadatelů a policie. Ti velmi bedlivě sledovali dění v hledišti a při sebemenším problému zasahovali. Např. jeden ze slávistů byl vyveden ze stadionu za incident, kterého by si u nás nikdo ani nevšiml. Výsledek bylo to, že nebyly potřeba ploty a přesto si nikdo nic nedovolil. Paradoxně byl sektor hostů hned vedle kotle domácích a oba sektory dělali půl metru vysoký plotek. Ač z obou stran občas padaly provokace, nikdo se neodvážil plotek překročit. To je výsledek soustavné kultivace fanoušku v Anglii. Věřím tomu, že podobný systém by si poradil i s divokými fanoušky Baníku.
Bohužel jsem si z utkání nemohl přinést žádné kvalitní fotky, protože pořadatelé byli hodně přísní a hlídali focení z mobilů (pár fotek z mobilu se mi přece jen povedlo).
Druhý den jsme věnovali především nákupům, protože končily zimní výprodeje Musím říct, že určité zboží (především některé druhy oblečení) jsou v Londýně ještě levnější než v USA a to už je co říct. Výjimkou nebyly slevy 90 % na kvalitní zboží.
Na oběd jsem si neodpustil návštěvu Burger Kingu. Pro Whopper mám prostě slabost. Mimochodem měli v Burger Kingu na Piccadily Circus na nástěnce rozhovor s kuchařskou celebritou Gordonem Ramseyem, který se nechal slyšet, že z dvoje Whooper-BigMac volí Whopper a že McDonald's není nic jiného než "utter crap" (úplná sračka).

Burger King, to je moje 🙂
Večer jsem se Staňou vyrazil na pivo. Poprvé jsem se setkal se čtyřlístkem vytočeným do pěny piva Guinness, nechápu, jak to ti lidi dělají… Ráno už nás čekala zase cesta na letiště. Po cestě jsem se zastavil ještě pro dva Whoppery do BK, jeden pro mě a druhý pro spolužáka Martina, který je do Whoopera stejný blázen jako já 🙂

Advertisements
Fotbal + Anglie = zážitek

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s