Minulý týden jsem se poprvé podíval do Irska. Teda jednou už jsem byl v Severním Irsku, ale bylo mi řečeno, že to není skutečné Irsko, tak jsem se rozhodl, že se podívám i do té druhé části zeleného ostrova. Letenku jsem koupil u Aer Lingus za 2000 Kč včetně všech poplatků. Let do Dublinu trvá z Prahy něco přes dvě hodiny, takže se na chvilku posadíte a jste tam. Přiletěl jsem v noci před svatým Patrikem, což je takový mezinárodní den Irů, který se slaví po celém světě.

Svatý Patrik je v Dublinu docela šílený. Většina Irů se raději centru vyhýbá, protože tam se po poledni sejde půl milionu turistů, aby sledovali průvod, v kterém najdete mažoretky, tanečníky, různá monstra a alegorické vozy. Následné trávení času v centru a místních barech není vhodné pro osoby, které nemají rády přecpané prostory. Dav lidí v zeleném ošacení byl všude. Dostat se na záchod také nebyla žádná sranda. Kdo si myslí, že to měli muži jednodušší, je na omylu, protože irské holky se s tímto nepářou. V Irsku obecně platí, že slečny si nehrají na dámy. Proto je tam zcela běžné, že holky hrají fotbal nebo rugby. Když jsem šel na záchod v jednom baru, tak z dámských záchodů se táhla dlouhá fronta. V tom se jenom ozvalo: Holky, vyserte se na to, jde se na pánské a najednou byl pánský záchod plný dam. Tak to fungovalo v průběhu dne skoro všude.

Pití v hospodách a barech není levná záležitost, i když pořád levnější než v Kanadě. Jedno pivo vyšlo na 4-5 eur. Oproti ČR je to stále výrazně dražší, ale my máme opravdu štěstí. Snad nikde jinde ve vyspělém světě není alkohol tak levný a to ani při přepočtu na kupní sílu. Tradičním dublinským pivem je samozřejmě Guinness, který dostanete všude. My jsme navštívili i jejich návštěvnické centrum a obrovské muzeum, kde jsme si mohli načepovat svoji první pintu a dostat za to diplom. Úplně nahoře byla prosklená restaurace a jelikož nemá Dublin žádné výškové budovy, bylo vidět na celé město.

Dublin vůbec působí takovým útulným dojmem. Rozhodně z něj nemá člověk takový kosmopolitní pocit jako z jiných evropských měst, jako je Londýn nebo nakonec i Praha. Nenajdete tu metro, ale před pár lety tu začali stavět Luas, což je de facto tramvaj, ale místní se urazí, když to tak nazvete, protože oni to považují za metro 🙂
Okolí Dublinu je velice pěkné, dá se udělat výlet kolem pobřeží přes nejrůznější rybářské osady a městečka. Asi 30 km od Dublinu jsou Wicklow Mountains, což je národní park s velmi pěknými kopci a jezery.
Dublin není zdaleka tak historické město, jak jsem očekával. Holt až do poloviny 20. století to byl velmi chudý národ, který byl ještě většinu času pod područím Angličanů. Mimochodem během velkého irského hladomoru v 19. století, zemřelo až 1,5 milionu lidí a 2 miliony uteklo (z osmimilionové populace). I když je Irsko jednou z nejpobožnějších zemí na světě, největší dublinské kostely se vyrovnají těm průměrným pražským, o které oko turisty ani nezavadí.
Většinou se nedoporučuje říkat Angličani a Iři v jedné větě, pokud tam není sloveso nenávidět. Nálada vůči Angličanům je v Irsku i po téměř 100 letech samostatnosti podobná té naší vůči Růsum po 68. Jinak jsou ale Iři velmi milí, ale taky divocí lidi.

Dost jsme byl překvapený, kolik odkazů na Českou republiku jsem v Irsku našel. V Dublinu je docela hodně českých hospod a česká piva (Budvar, Plzeň, Staropramen) najdete v každé druhé hospodě. Škodovka je snad nejpopulárnějším autem, vidíte ji na každém kroku. Když jsme byli v malém městečku zvaném Bray, narazili jsme na hlavní ulici na obchod, v jehož výloze byla velká výstavka o ČR (vlajky, historie, fotky,…). I když tam bylo pár nepřesností jako bývalá jugoslávská vlajka označovaná za bývalou československou, vzalo nás to. Přitom Čechů tu mnoho nenajdete. My jsme nepotkali skoro žádné. Zato polštinu slyšíte na každém kroku. Poláků tu je tolik, že když dojdete do obchodu a řeknete si o zboží polsky, máte dost velkou šanci, že budete obslouženi. Myslím, že jich tu musí být minimálně 10x tolik co Čechů a už tu o nich kolují vtipy.

Měli jsme to štěstí, že jsme za celých šest dní nepoznali pravé irské počasí. Většinou bylo nádherně, potom je nádherné i Irsko, které sice ještě není na konci března rozkvetlé do nádherné zelené jako přes léto, ale i tak stojí za to.