Už je to víc jak měsíc, co jsem se opět vydal směr Amerika. Od té doby si užívám života bez Internetu. Na ten se dostanu opravdu jen tak na hodinu, dvě týdně, což je taky hlavní důvod, proč na blog už pěkně dlouho nic nenapsal.

Stejně jako posledních pět let jsem přes prázdniny v kempu Towanda nedalo Honesdale v Pennsylvanii. Letos jako vedoucí kuchyně, což obnáší řízení zhruba 30 lidí, kteří denně připravují přes 2000 jídel, a objednávání surovin za stovky tisíc Kč týdně. Jsou dny, kdy dělám od sedmi ráno do půlnoci. Na druhou stranu Towanda není jenom o práci, letní kemp v USA je jedním z nejlepších míst, jak poznat lidi z celého světa. Letos tu máme lidi zhruba z 20 zemí z 5 kontinentů. Velkou věcí tady bylo Mistrovství světa ve fotbale. Docela mě překvapilo, jak bere tento šampionát plno Američanů vážně. Přitom fotbal je tady minoritním sportem. Zažil jsem plný bar sledující dvojzápas USA-Alžírsko, Anglie-Slovinsko… atmosféra úžasná. Poté, co byly vyřazeny USA a Anglie se tady pozornost obrátila na Španělsko, které tu má docela početné zastoupení. Já jsem postupně začal fandit Německu, které je nám geograficky nejbližší a hrálo taky pěkný fotbal. To však bylo vyřazeno právě Španěly. V den finále jsme se v kuchyni rozhodli, že budeme fandit Nizozemsku. Sehnali jsme vlajku, oblékli se do oranžových triček a vyrazili do staff lounge, kde máme obrovskou obrazovku s kabelovkou. Když jsme tam dorazili, tísnilo se v jedné malé místnosti zhruba 100 lidí, asi 20 Španělů a zbytek různé národnosti ve španělských barvách. Náš příchod doprovázený skandováním Holland, Holland některé lidi šokoval, netušili, že by tu někdo mohl vůbec fandit druhé straně. Z úst Španělů jsme slyšeli hodně "putas". Nicméně jsme se nedali a celý zápas dělali protiváhu… škoda, že to nakonec nevyšlo, Nizozemci mi přišli mnohem sympatičtější.