Canonical pravidelně provádí testy použitelnosti softwaru, což je ve světě open source dosti ojedinělé. Neznám žádnou jinou distribuci, která by tyto testy pravidelně prováděla. Myslím si, že to není rozšířené ani mezi desktopovými prostředími, snad jen u GNOME se tyto testy jednu dobu prováděly.

Dalším ze skupiny tady těchto testů byly "pokusy na lidech" s novým rozhraním Unity. Canonical si nechal externí firmou "dodat" skupinu 15 lidí, která má věkové rozpětí několik desítek let a všichni mají alespoň základní znalosti práce s počítačem. Zadání bylo jasné. Byli posazeni před netbook s tím, že je to jejich nový počítač, a měli provádět aktivity jako vyhledávání informací, práce se sociálními sítěmi, psaní komentářů, blogových zápisků, nakupování, sdílení fotek, hraní her a stahování fotek do hudebního přehrávače.

Jak Unity v tomto testu dopadlo? Krátce řečeno špatně. Věcí, s kterými byli uživatelé spokojeni, mnoho nebylo. Pochvalovali si čistotu horního panelu (monochromatické ikony dělají své), ale ta už je i v současném rozhraní. Líbilo se jim, že mají spouštěče oblíbených aplikací na jedno kliknutí daleko a že mají podobu velkých ikon. Nejvíc samozřejmě byli unešení z Centra softwaru, z kterého mohli nainstalovat tisíce aplikací jedním kliknutím. Tím ale jejich spokojenost s Ubuntu s tvaří Unity končila. Výčet nedostatků je mnohem delší.

Výkon – rychlost rozhraní je v současném stavu opravdu žalostná. Některé prvky se i na mém novém notebooku překreslovaly i několik sekund. Není divu, že si toho uživatelé všimli. Nicméně nová verze Unity bude akcelerovaná Compizem, takže tento problém by měl být vyřešen.

Práce s otevřenými dokumenty – uživatelé si stěžovali, že nemají žádný přehled dokumentů, které při práci potřebují. Představte si, že pracujete třeba se dvěma dokumenty, otevřenými v Openoffice, webovou stránkou otevřenou v prohlížeči a dokumentem otevřeném v prohlížeči PDF. Unity je velmi orientované na aplikace, informace o tom, jaké dokumenty má uživatel otevřené, se naprosto vytrácí. A to dělá lidem problémy. Mezi různými okny jedné aplikace lze přepínat tak, že člověk klikne na ikonu aplikace a otevřená okna se seřadí do dlaždice. Jenže náhledy jsou tak malé, že uživatelé měli problém rozlišit, který dokument je který. Navíc předpokládali, že jsou interaktivní, takže bude možné např. kopírovat text z jednoho do druhého, to ale nešlo.

Práce s okny – uživatelé měli problémy při práci s okny obecně. Špatně jim šla práce s více okny najednou. Nevěděli, jestli má aplikace nějaká otevřená okna nebo ne. V panelu se totiž dohromady míchají spouštěče a zástupci spuštěných aplikací. Rozdíl je špatně viditelný a uživatelé jej nedokáží interpretovat. Nutno podotknout, že tento i výše uvedený problém řeší onen nenáviděný taskbar, kterého se snaží Unity i GNOME Shell za každou cenu zbavit.

Práce se soubory – klasický souborový manažer byl v Unity zatlačen do pozadí a k souborům a složkám se přistupuje přes speciální rozhraní, které se snaží být chytřejší (seznam nedávno použitých souborů atd.). Leč uživatelé s ním měli nemalé problémy. Neřešitelným problémem pro ně byla například tak jednoduchá operace jako odstranění souboru.

Úpravy levého panelu – uživatelé nemohli přijít na to, jak přidat na panel ikonu aplikace. Snažili se ji přetáhnout ze seznamu aplikací, ale nešlo to. Málokoho napadne, že musí aplikaci nejdříve spustit a pak ji přes kontextovou nabídku na panelu "připíchnout". Stejně tak nemohli přijít na to, jak ji z panelu odstranit.

Vyhledávání – časté byli stížnosti na špatné vyhledávání v aplikacích a souborech. Ani se příliš nedivím, protože při mém testování mnohdy nefungovalo vůbec. Lidem také vadilo, že nemá žádný indikátor toho, jestli něco dělá nebo ne.

Toto je jen část problémů, které byly během testování vypozorovány. Tyto testy jsou jistě pro vývojáře a designéry přínosné a je dobré, že je Canonical dělá a snaží se analyzovat požadavky uživatelů. Akorát mám ten pocit, že to neudělal, když Unity navrhoval. Hodně z výše zmíněných problémů lze v rámci Unity vyřešit, ale některé z nich jsou způsobeny samotným návrhem Unity. Samozřejmě nějaké berličky se vždycky dají vymyslet, ale bude to opravdu efektivní řešení? Také je nutno podotknout, že test probíhal na netboocích, jenže Unity je nyní cíleno na všechny desktopové uživatele a práce na velkých monitorech odhalí další kvantum problémů s ergonomií a použitelností. Příkladem může být globální menu umístěné v horní liště. Zkuste si na 30" monitoru mít v pravém dolním rohu otevřené malé okno a přistupovat do jeho nabídky. Musíte pokaždé jet přes celou obrazovku, prostě ergonomická noční můra. Dokážu ještě toto řešení pochopit na netboocích, které mají malý monitor. Šetří to místo a většina oken je maximalizovaná, ale na normálním desktopu? Ještě jsem nepřišel na jedinou výhodu. Takže budu rád, pokud mi nějakou do komentářů napíšete (ne, argument, že to tak má Mac OS X opravdu neberu).

Při čtení testu použitelnosti od Canonicalu jsem se zamyslel nad tím, jestli to je opravdu tak těžké v open source software dělat. Myslím, že je to aktivita, které by se mohla komunita zdatně ujmout. Stačí vytvořit metodiku, postup, jak test provádět, a propracovaný formulář, do kterého by se zanášely výsledky. V případě Ubuntu s Unity by bylo úplně ideální udělat speciální systém na flashku, který by už obsahoval připravené dokumenty a programy, s kterými by měl testující uživatel pracovat. Myslím, že už není takový problém odchytnout na půl hodiny přítelkyni/rodiče/sourozence/…, posadit je před Linux, sledovat je a poznatky zanést do formuláře. Důležité je, aby ty informace pro někoho byly, aby autoři daného softwaru měli o takovou odezvu zájem. Canonical očividně má. Myslíte, že má cenu podobnou komunitní aktivitu rozjet?