GNOME 3 přineslo dost zásadní změnu v ovládání počítače. Někdo si zvykl a už by se nechtěl vrátit zpět ke GNOME 2, někdo nemůže GNOME 3 vystát a utíká k prostředím jako MATE, Cinnamon nebo Xfce. Já patřím do té první skupiny. Na nové GNOME jsem si zvykl a až na pár detailů se mi s ním pracuje dobře. Ke GNOME 2 už by se mi vracelo těžce. Já jsem si zvykl, ale co zbytek rodiny? Prakticky na všech počítačích máme Linux, takže bylo jen otázkou času, kdy se s GNOME 3 setkají i ostatní.

TAŤKA – ze zbytku rodiny asi nejpokročilejší uživatel, ale po 20 letech na Windows taky nejkonzervativnější. Jediný ze zbytku rodiny, kdo má dlouhodobější zkušenosti s Windows.
Po několika měsících používání GNOME 3.0 na Fedoře 15 jsem došel k závěru, že je to dostatečně dobré prostředí, aby to mohl používat i běžný uživatel. Na taťkově počítači byla nějaká starší verze Ubuntu, která se blížila ke konci podpory a já se rozhodl, že pro něj bude lepší GNOME 3 než Unity, proto šla na počítač Fedora. Taťka kladl překvapivě menší odpor, než jsem si myslel. Stačilo krátké zaškolení a od té doby jsem dotaz na rozhraní nedostal, což je asi nejlepší znak toho, že si s tím uživatel porozumněl.

SESTRA – zkušenosti s počítačem menší než u taťky, k počítačům se dostala až v době, kdy už jsme používali Linux, nicméně střídavě používala i Windows. Na starém notebooku měla Xfce a nyní má Macbooka.
Na ní jsem zkoušel šokovou terapii. Posadil jsem ji před počítač s GNOME 3.0, neřekl jí k tomu vůbec nic a chtěl po ní, aby udělala několik základních operací (otevřít určitou stránku v prohlížeči, najít soubory na disku,…). Ani jsem nepředpokládal, že si poradí. Měl to být úvod do instruktáže, kde bych jí to všechno vysvětlit. Ale dokázala si poradit překvapivě dobře. Většinu zvládla sama, zbytek jsem jí vysvětlil a pak už jsem od ní dotazy na rozhraní taky neslyšel.

MAMKA – dlouho odmítala počítače používat, teprve před několika lety je vzala na milost, protože byla donucená dělat objednávky zboží po Internetu a zjistila, že na Aukru se dají dražit starožitnosti 🙂 S Windows se téměř nesetkala, používá výhradně Linux. Stále je uživatelem se základními počítačovými schopnostmi, kterého dokáže překvapit naprosto cokoliv.
U mamky jsem byl na to, jak si poradí s GNOME 3, zvědavý nejvíc. Je totiž typem uživatele, který příliš nechápe, na jakém principu počítače pracují, na všechno musí mít přesný postup a i přesun nebo změna ikony ho dokáže dokonale rozházet. Mamka doteď používala Fedoru 14 s GNOME 2, protože její starý notebook nic novějšího neutáhl. Popravdě s tímto prostředím i po dvou letech docela bojovala. Proto, když před 14 dny dostala nový notebook, rozhodl jsem se, že zkusím GNOME 3 a hned jsem sáhl po vývojové verzi Fedory 18 s GNOME 3.6. Fedora 18 už mi přijde dobře odladěná, GNOME 3.6 je IMHO lepší než 3.4 a hlavně jsou tam změny, které bych jí nechtěl při upgradu z F17 na F18 vysvětlovat. Proto jsem sáhl rovnou po F18. Vysvětlil jsem jí, jak nové prostředí funguje a jak se s ní pracuje, a čekal, jak se s ním popere. Tady je pár postřehů:

• Za prvních deset dní mi ani jednou nevolala, že něco nemůže udělat. To je naprosto nevídané. Do té doby totiž volala každou chvilku a já fungoval jako technická podpora. Kolegové v práci si ze mně už dělali srandu.
• Když jsem jí jednou volal a mimochodem se jí zeptal, jak se jí s novým počítačem pracuje, řekla dokonce, že se jí to líbí mnohem víc než předchozí systém. Vzhledem k tomu, že jsem se připravoval na vlnu stížností, že všechny její dosavadní postupy jsou k ničemu a že je všechno jinak, to bylo milé překvapení.
• Náhled Činnosti je pro ni velkým pomocníkem. Nikdy příliš nepochopila princip oken a starbaru, takže se jí okna ztrácela a když nové překrylo staré, to staré pro ni přestalo existovat, takže onu aplikaci zapínala znovu a skončila třeba 3 instancemi té samé aplikace. Teď přepne do náhledu Činnosti a má všechny okna jako na dlani.
• Mít všechno dostupné pod jedním tlačítkem (Windows klávesa) jí taky výrazně pomahá. Je to víceméně jediná klávesová zkrátka, kterou zná.
• Poweruseři si stěžují, že v GNOME 3 nejde (jednoduše) zapnout více instancí jedné aplikace, že ikona v dashi jen přepne do dané aplikace, pokud už běží. Pro uživatele typu mojí mamky je to ale velká výhoda. Když chce napsat email, prostě jen přepne do Činností a klikne na velkou ikonu obálky. Nemusí nic dalšího vědět a neskončí s několika instancemi jako v GNOME 2.
• Velké ikony fungují. Vždycky jsem se divil, proč jsou v GNOME 3 tak velké ikony. Mamka si je ovšem pochvaluje.
• Absence tlačítek pro minimalizaci a maximalizaci ji trochu překvapila. Když jsem jí je přidal, ale vysvětlil jí, že vlastně nejsou potřeba, protože maximalizovat lze táhnutím nahoru a minimalizovat jaksi není potřeba, řekla mi, že tam ty tlačítka nechce, tak jsem je zase odstranil a od té doby už to neřešila.
• Virtuální plochy jdou naprosto mimo ni, proto je pro ni asi dobře, že jsou v GNOME 3 zatažené, když se nepoužívají.
• Naučil jsem ji dokonce vyhledávat aplikace psaním. Co ale nemohla pochopit, je, že psát lze začít okamžitě po přepnutí do Činností. Běžní uživatelé asi potřebují textové pole, aby mohli psát. Proto je dobře, že tam je, i když mně osobně přijde zbytečné.

To je pár postřehů z nasazení GNOME 3 u běžných uživatelů. Především hladký přechod mamky na GNOME 3 mě překvapil. Nakonec bylo největším problémem rozchození internetového bankovnictví Komerční banky, které vyžaduje Javu a nefunguje s openJDK. Kvůli takovému internetovému bankovnictví už určitě muselo zemřít hodně koťátek.

GNOME 3 – made of easy