Čína: 10 dní za velkým firewallem

Před dvěma týdny jsem se vydal na konferenci FUDCon APAC do Pekingu. Byla to po cestování v Thajsku, Malajsii a Singapuru moje druhá cesta do Asie. První tři dny jsem strávil na konferenci, kde jsme měli s Jardou Řezníkem keynote, potom jsme byli dva dny v pekingské pobočce Red Hatu, kde jsme měli dvě prezentace. Dalších několik dní jsme potom objevovali Peking a okolí.

Our keynote at FUDCon ©Tommy He

A jaké mám z Číny dojmy?

  • Internetový firewall – to je věc, která skutečně existuje a je otravná. Poprvé, kdy jsem se ocitl v zemi, kde jsem neměl úplný přístup na Internet. Některé služby nefugovaly vůbec, např. Facebook nebo Twitter, některé fungovaly jen občas, např. ty od Googlu (čínská vláda je prý neblokuje úplně, ale sabotuje je tak, aby byly nespolehlivé a lidi používali čínskou konkurenci). Některý obsah byl filtrovaný plošně, např. videa nebo obrázky, které se na českých stránkách nenačítaly. Obecně byl se stránkami ze zahraničí problém, protože většinou byla alespoň nějaká jejich část zablokovaná a stránky se tak načítaly donekonečna. Řešením je samozřejmě VPN a většina počítačově zdatných jich měla hned několik.
  • Znečištění – o vzduchu v Pekingu jsem slyšel hororové příběhy. My jsme měli štěstí. Během našeho pobytu bylo znečistění jedno z nejlepších v roce. Některé dny byla dokonce modrá obloha, což je v Pekingu hodně výjimečné. Špatný vzduch byl jen po příletu, kdy bylo letiště zahalené v „mlze“ a špatně se dýchalo i v letištní hale. Dlouhodobě to musí být pěkná soda.
  • Doprava – silniční doprava je o život. Jak řidiči, tak chodci jsou naprosto neukáznění. Na zastavování chodců na přechodě se tu nehraje a to ani na světelných křizovatkách. MHD mě příjemně překvapila. Metro bylo nové a čisté. Přes den jezdilo každé 2-3 minuty a jedna časově neomezená jízda stála v přepočtu 6 Kč! Všude jsme jezdili jen metrem. Vozový park je tam opravdu solidní. Na univerzitních parkovišti stála taková auta, že Superb patřil k těm levnějším. Škoda tam mimochodem patří k nejoblíbenějším značkám.
  • Cenová hladina – Peking patří mezi nejdražší místa v Číně a životní náklady prý rostou 8-10 % ročně. Nicméně pořád tam bylo relativně levno. Ceny jsou zhruba takové jako v ČR, i když se tam občas objevila výrazná odchylka směrem dolů. Např. to MHD nebo třeba za pivo jsme v hotelu platili v přepočtu 10 Kč. Raketově prý v Pekingu roste cena bydlení.
  • Jazyk – komunikace s místními byla obtížná. Čína byla první země, kde jsem se cítil opravdu ztracený. Téměř nikdo v Pekingu neuměl anglicky a když už uměl, tak mu nebylo rozumět a on nerozuměl vám. A člověk se nemůže opřít ani o psanou formu. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem si koupil aplikaci do mobilu, která skenuje a překládá čínské znaky, abych měl představu, co je např. na jídelním lístku, a stáhnul si offline slovník čínštiny do Google Translate, abych mohl předkládat a přehrávat to, co chci říct já. Ve výsledku to docela slušně fungovalo, ale ta jazyková bariéra tam pořád byla velká.
  • Jídlo – to bylo stejně jako v Thajsku výborné. Vyzkoušeli jsme toho hodně od mořských plodů až po žabí stehýnka. Ah a ty jejich knedlíky! Od luxusních restaurací až po ty levnější. Konečně jsem se zdokonalil v používání hůlek tak, že s nimi nemám problém sníst cokoliv, tedy kromě polévky 🙂 Co se mi líbilo na jejich stravování, je, že se na stůl dá třeba 10-12 druhů jídel a každý si navybírá, co mu chutná. Není to tedy o tom, že si objednáte jídlo pro sebe a to si potom sami sníte, ale všechno se sdílí ve skupině.
  • Povědomí o České republice – mezi běžnými Číňany to není žádný zázrak. Někteří ani netušili, že něco takového jako ČR existuje. No, nelze jim to vyčítat. Nejsme zrovna velká a důležitá země. Když jsme na pobočce Red Hatu dělali přednášku o ČR, lidi znali značky Škoda a Baťa, i když netušili, že jsou české. U Škody si dokonce mysleli, že se jedná o automobilku čínskou 🙂
  • Politika – diskusím o politice jsme se důsledně vyhýbali, až se zdálo, že jsou v tomto samotní Číňani odvážnější. Přece jen mají lepší přehled o tom, co si můžou dovolit. Politika a svoboda tam nejsou úplné tabu, ale je fakt, že většina lidí to tam neřeší. Je to tam ve stylu „nepleť se do politiky a my se ti nebudeme plést do života“. Bezpečnostní opatření jsou v Pekingu opravdu velká. Když jdete do metra, tak v každé stanici si musíte nechat proskenovat všechna zavazadla. Na každém rohu jsou policisti (na Náměstí Nebeského klidu byla jejich koncentrace obzvláště hustá) a dobrovolníci, kteří hlídají pořádek. Až zpětně jsme se dozvěděli, že jsou tam kvůli nedávnému atentátu zvýšené bezpečnostní opatření a ozbrojené složky měly povolené střílet bez výstrahy.
  • Víza – jsou docela opruz. Potřebujete doložit docela dost papírů. Výrazně více, pokud tam jedete jako turista. Vízum pro nás stálo €50, ale poté, co se v Pekingu Zaorálek tak činil, byl poplatek okamžitě snížen na €30.
  • Památky – památek je v Pekingu tolik, že je ani za týden neobejdete. Nicméně jsou jako přes kopírák. Vidět to bylo především na Zakázaném městě, kde je celá řada paláců, ale člověku se to rychle zají, protože všechny vypadají stejně. Více se mi líbil Letní palác. Podívali jsme se také na největší památku Číny a na jeden z divů světa – Velkou čínskou zeď. Její nejbližší části jsou jen několik desítek kilometrů do Pekingu. To je opravdu impozantní dílo.
Zakázané město
Zakázané město
Advertisements
Čína: 10 dní za velkým firewallem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s