Na začátku týdne se ke mně donesla nemilá zpráva, že streamingová služba Rdio končí. Během týdne jsem se tedy podíval na konkurenci, abych našel náhradu. Tady jsou mé poznatky.

Na začátek musím říct, že čím víc jsem se rozhlížel, tím víc mě konec Rdia mrzel. V některých oblastech prostě nemá náhradu. Jedná se hlavně o design, který je přehledný, nabízí funkcí tak akorát, propojení s přáteli je nevtíravé a přitom jsem měl pořád docela přehled, co poslouchají a doporučují. Chybět bude taky automatický výběr písniček, kdy si člověk mohl zvolit úroveň „odvahy“ (jak moc se z daného okruhu mají hrát známé písničky a jak moc nové), což mi pomohlo najít plno nových zajímavých kapel. Pokročilá fronta přehrávání také nemá jinde obdoby.

Jak jsou na tom ostatní služby?

Apple Music – designem je Rdiu asi nejblíže, tedy minimálně podle screenshotů, protože jsem službu přímo nevyzkoušel. Je totiž příliš uzavřená. Sice má nově aplikaci pro Android, ale hudbu primárně poslouchám na počítači a tam je k dispozici jen iTunes pro OS X a Windows. Co se týče tarifu pro více osob, je Apple Music nejlepší. Za cenu, kterou jinde dáte za dva uživatele, můžete mít uživatelů až šest.

Deezer – rozhraní se za ty dva roky, co jsem Deezer neviděl, docela zlepšilo, je přehlednější. Oproti ostatním nabízí kvalitu Flacu v rámci tarifu Premium+. Nicméně mě odradilo hlášení na obrázku níže. Je rok 2015 a pokud služba vyžaduje Flash, který trhá rekordy v počtu bezpečnostních děr, nemá u mě šanci. Proti Deezeru hraje taky to, že stejně jako Rdio je to malý hráč a může mu hrozit podobný osud.

Google Play Music – má ze služeb, které jsem zkoušel, ale nejpřehlednější a nejčistší rozhraní, dobře se mi v něm orientovalo. Nicméně jsem dostal stejnou hlášku jako u Deezeru. Zkoušel jsem ji ale dál v Chrome. Služba, která nezklame, ale ani nenadchne. Mám z toho takový ten pocit, že to je produkt velkého hráče, aby si doplnil portfolio a byl na trhu přítomný, ale jeho existence na jeho úspěchu nezávisí, takže tomu taky nemusí dávat první a poslední. Velkou výhodou je možnost nahrát si vlastní hudbu. Já už jsem ale vlastní sbírku prakticky eliminoval, takže to pro mě výhoda není. Nevýhodou naopak je, že nepodporuje scrobbling last.fm, které stále používám na statistiky toho, co poslouchám.

Tidal – docela překvapení. Žil jsem v domnění, že nabízejí jen bezztrátový streaming, ale ve skutečnosti nabízí i standardní jako ostatní za stejnou cenu. Rozhraní přehledné, ač převážně černou moc nemusím. Kromě hudby nabízí také hudební videa. Bohužel stejný problém jako výše, na vše vyžaduje Flash a desktopový klient pro Linux není k dispozici.

Spotify – rozhraním asi nejhorší služba, kterou jsem zkoušel. Hodně hraje volba barev, černozenelá kombinace na mě nepůsobí moc dobře. Navíc je pořád dost přeplácané. Třeba vůbec nechápu, proč musím mít pořád na očích panel napravo s tím, co aktuálně poslouchají mí přátelé. To vůbec nemusí být pořád viditelné. Výhoda Spotify je v tom, že i pro Linux dělá desktopovou aplikaci (nechápu proč aplikace, která jen streamuje hudbu, si často vezme >300 MB, ale budiž, v době, kdy mají počítače >6GB, mi to žíly netrhá), webová verze sice taky potřebuje Flash, ale díky desktopové aplikaci se jí vyhnete. Z testovaných služeb nabízí nejvíc funkcí, líbí se mi třeba velký výběr playlistů podle aktivit, nálady, to Rdio nemělo. Je to nezávislá firma, jejíž existence závisí na úspěchu služby, takže motivaci službu dál rozvíjet mají. Navíc je dostatečně velká, aby u ní nehrozilo, že skončí přes noc jako Rdio.

Ještě bych doplnil, že Spotify je velkým uživatelem Linuxu a podporovatelem open source. Jejich lidi můžete potkat na hromadě open-source konferencí. Jako jediní používají jako formát OGG a mám tušení, že i přispívají do vývoje otevřených hudebních kodeků. Ve výsledku je tak pro mě Spotify asi vítěz.

Jak se ukázalo, chtít webového klienta pro streamování hudby, který nevyžaduje Flash, je i v roce 2015 příliš tvrdý požadavek. Další věc, v které bylo Rdio vyjímečné.