Úplně na úvod bych chtěl říct, že osobně mi je zrušení zákazu prodeje vozidel se spalovacími motory od roku 2035 jedno. Doma máme jak elektroauto, tak spalovák. Spalovák asi časem nahradíme elektroautem, ale nemám pocit, že budu mít kvůli tomuto zrušení nějak omezený výběr. Myslím si, že ten zákaz není nutný ani z pohledu ekologie, protože v tom časovém horizontu už si to začne trh řešit sám. Poraženými jsou paradoxně evropské automobilky a v tomto blogpostu se pokusím vysvětlit proč.
Celý zákaz byl totiž ve skutečnosti snahou zachránit evropský automobilový průmysl, byť byl zabalen do ekologické iniciativy. Spalovací motory nám v osobní dopravě slouží už více než 100 let, ale dnes je to technologie prakticky na hranici svých možností. Zatímco elektromobily zažily za poslední dekádu prudký vývoj a potenciál mají pořád obrovský. Jestliže dnes ještě nejsou jasnou volbou pro většinového zákazníka, je jen otázkou, kdy k tomu dojde.
A to představuje pro evropský automobilový průmysl obrovský problém. Spalovací motor, technologie, která v Evropě vznikla a v které jsme špičkou, je na ústupu. A novou technologii umí momentálně někdo jiný (konkrétně Čína) lépe. Jestli chce mít evropský autoprůmysl nějakou šanci, musí zpoždění ve vývoji elektromobilů rychle dohnat. K tomu ho ale trh nedotlačí, protože krátkodobě je pořád výhodnější prodávat auta se spalovacím motorem.
V této souvislosti se mi vybavuje pasáž z knihy Ultrazpracovaní lidé, která na mnoha studiích dokazuje, jak za současnou krizí obezity, která má velké náklady pro společnost, stojí potravinářský průmysl a jím produkované ultrazpracované potraviny. Autor byl v kontaktu se zástupci velkých potravinářských firem, kteří si byli problému vědomi, zároveň ale věděli, že to nemůžou vyřešit sami. Pokud by jedna firma přestala dělat potraviny, které jsou nutričně chudé a návykové, ale ekonomicky se vyplácejí, převálcovaly by ji ostatní firmy, které by se držely původní praxe, a nic by se stejně nezměnilo. I zástupci těchto firem se tak shodovali, že jediným řešením je regulace, která k tomu donutí všechny a najednou.
Podobně je to i s přechodem na elektromobilitu. Automobilky moc dobře ví, že je to budoucnost. Ještě nějaký čas se ale bude vyplácet prodávat spalováky a pokud by se tedy teď nějaká automobilka rozhodla naplno zainvestovat do vývoje elektromobilů, aby dohnala čínskou konkurenci, poškodila by sama sebe, protože by krátkodobě ztratila na trhu spalováků a nástupu elektromobilů by se nemusela ani dožít.
Zákaz prodeje spalováků po roce 2035 tak byl pokusem, jak k tomu dotlačit všechny a najednou: nemá smysl dál ve větší míře investovat do vývoje spalovacích motorů, protože za 10 let je stejně nebudete moct prodávat. Vrhněte se na vývoj elektromobilů, vůči konkurenci vás to nepoškodí, protože ta to musí udělat taky.
Zrušení zákazu tak dává automobilkám prostor dál preferovat krátkodobě výhodnou technologii před tou dlouhodobě výhodnou. Pár let se evropskému automobilovému průmyslu bude volněji dýchat, vedení automobilek to kvituje, protože je hodnocené aktuálními výsledky a zajímá je vývoj maximálně na několik let dopředu. Co bude za 10 let, už většinou nebude jejich problém.
O to větší náraz to bude. Až začne většinový zákazník preferovat elektroauta, sentimentem trpět nebude. Když mu konkurenceschopné nenabídne evropská automobilka, protože se dosud věnovala vývoji spalováků, prostě si koupí auto od čínské automobilky. Když to samé neudělali evropští výrobci mobilů v čele s Nokií, taky si prostě pořídil mobil odjinud.
Radovat se tak z toho můžou jen ti, kteří nevidí za horizont pětiletých finančních výsledků, a ti, podle kterých je elektromobilita slepou uličkou. To první je dosti krátkozraké a to druhé spíše zbožné přání než předpověď založená na racionálních základech.
Napsat komentář: satai Zrušit odpověď na komentář