Koronavirus se vřítil do naší země a poslal nás všechny domů. Mám za sebou první týden nonstop práce z domácí kanceláře, což je po téměř deseti letech, během kterých jsem chodil především do kanceláře, docela nezvyk. Jsem ale pozitivně překvapený, jak to náš tým zvládá.

Když nám firma v pátek třináctého ve večerních hodinách oznámila, že se z preventivních důvodů uzavírají všechny kanceláře, nebyl to pro mě ani moc velký šok. Něco takového se čekalo a já jsem plánoval minimálně celý další týden stejně pracovat z domu. V pátek jsem tak odcházel z práce s tím, že se tam hned tak nepodívám, a večerní zpráva mě zastihla připraveného.

Ostatní kolegové se o víkendu nebo v pondělí v kanceláři zastavovali pro osobní věci nebo vybavení, které potřebují pro práci, ale jinak zásadní problémy nenastaly. Jak se ukazuje, Red Hat je na takovou situaci výborně připravený.

Máme sice kanceláře, ale také umožňujeme pracovat lidem z domu. Někteří pracují z domu trvale, ostatní si dají home office čas od času. V mém týmu jsem dával lidem maximální volnost. Nevyžadoval jsem, aby chodili do kanceláře určitý počet dnů v týdnu, nevyžadoval standardní pracovní dobu 9-5. Prostě když si lidi odvedli práci, byli k zastižení online a chodili na důležité meetingy, mohli si pracovat klidně z kavárny a klidně o půlnoci.

Na takovou flexibilitu jsme připravení také tím, že každý fasuje notebook a má tam nastavenou VPN, aby se mohl připojit do firemní infrastruktury odkudkoliv. Vzhledem k tomu, že máme řadu lidí pracujících odjinud, má i každý meeting zpravidla přidělené konferenční číslo, aby se k němu mohl kdokoliv připojit vzdáleně.

A tak všichni od pondělí pracujeme z domu, meetingy dál běží, jen polovina z účastníků nesedí někde v zasedačce, ale připojuje se z domu. Nekoná se u nás horečné nakupování notebooků a rozdávání lidem, aby měli na čem z domu pracovat, neřeší se, přes jaký nástroj budeme komunikovat, když už se nemůžeme scházet osobně.

Největší komplikací tak první týden bylo, že nám poslali z USA předprodukční hardware, který teď musím u UPS složitě přesměrovávat k sobě domů.

Co samozřejmě chybí, je sociální kontakt. Pokec nad kafem v kuchyňce, společný oběd. To se asi nedá úplně virtuálně nahradit, ale i o to se někteří pokoušejí. Některé týmy si určily hodiny, kdy se potkají na Bluejeans a prostě si pokecají.

Já osobně jsem nebyl na práci z domu asi nikdy tak dobře připravený jako dnes. Dřív pro mě byla domácí kancelář to, že jsem položil pracovní notebook na kuchyňský stůl. Teď mám pracovnu, stolní počítač s velkým monitorem, tiskárnu, skener. Před dvěma týdny jsem prozíravě objednal webkameru s mikrofonem, abych měl kvalitní obraz a zvuk pro videokonference. Ještě před půl rokem jsem měl doma připojení 6/1 Mbps, což ani na videokonference nestačilo. Po přestěhování mám 300/20 Mbps, což stačí bohatě na cokoliv.

Nejnáročnější na práci z domu je pak to, že kvůli zavřeným školkám máme doma dvě malé děti. A v takovém prostředí je opravdu nadlidský úkol si najít delší čas na soustředění.