Když člověk vidí, co se děje v Řecku tak nestačí zírat. Řekové doslova prožrali všechny peníze, co měli, podváděli celý svět a teď se ještě vztekají, že jim nikdo nechce půjčit, lépe řečeno dát peníze. Co mě ale dostalo byl článek o Řecku, který jsem si přečetl v posledním Euru. Podívejte se, co všechno mají Řeci za vymoženosti:
- Úředníci mají dvojnásobný plat ve srovnání se soukromou sférou, navíc mají čtrnáct platů ročně.
- Jakmile Řek získá místo úředníka, podle ústavy automaticky získává definitivu.
- Pokud státní úředník zemře, doživotní penze přejde na jeho manželku. Pokud by po něm zůstaly neprovdané dcery, dostanou státní penzi také.
- Učitelé jsou největší skupinou státních zaměstnanců, je jich o osmdesát tisíc více, než je třeba. Existují školy s desítkami učitelů na deset žáků. Většina z nich neučí. Taxikaří nebo pracují načerno v turistice.
- Zaměstnanci parlamentu berou 16 platů. Navíc se jim patnáctý a šestnáctý plat nedaní.
- Státní zaměstnanec, který souhlasí s propuštěním, dostane v průměru 200 tisíc eur odchodného.
Ano, takto si Řeci žijí. A teď vybíjejí výlohy obchodů a bojkotují německé výrobky, protože Evropa odmítá zaplatit všechny jejich vymoženosti. Řecko je extrém, ale podobný vývoj lze sledovat po celé Evropě. Politici úplácí dávkami voliče a veřejné finance se propadají do větších a větších dluhů. Nejhorší je, že neexistuje cesta zpátky. Jak jednou lidem nějakou dávku dáte, už se jen velmi špatně ruší. Politici by řekli, že to má příliš vysokou politickou cenu. Levice a její voliči se neustále odkazují na solidaritu s jinými lidmi. Tím také odůvodňují vyšší zdanění bohatých. Mají přece myslet i na ostatní. Sami ale myslí jen na sebe. Lze to vidět na příkladu chování odborů. Všichni ví, že veřejné finance jsou v dluzích a ty dluhy jsou nás všech. Nikdo, a tím spíš odbory, nezačne u sebe a trochu se neuskromní ve prospěch všech. Když se jednoho představitele ptali, proč tak lpí na nedanění zaměstnaneckých požitků, když plno lidí žádné požitky nemá, dostalo se jim odpovědi, že si mají taky založit odbory a vydupat si takové výhody taky. Ukazuje to na fakt, že se paradoxně chovají sobečtěji a nesolidárněji než ti kapitalističtí vykořisťovatelé (rozuměj jejich zaměstnavatelé).
Současné preference ukazují, že lidem nestačí výstrahy v podobě vysokého schodku veřejných financí, potřebují si nabít hubu. Také si neuvědomují, že reformy, které budou tím tvrdší, čím později budou provedeny, budou bolet především ty nízkopříjmové skupiny, protože pokud člověk s 50 tisíci Kč přijde o polovinu příjmů, tak to není taková tragédie, než když o polovinu příjmu přijde člověk s 15 tisíci. Ve výsledku tedy platí určitá spravedlnost, protože ti, kterým současný stav vyhovuje a svými hlasy a protesty ho konzervují, na to nakonec doplatí nejvíc. Bohužel to odneseme větší čí menší měrou všichni.
Napsat komentář