V pondělí jsem si se zájmem přečetl srovnání českých vysokých škol ve speciální příloze Hospodářských novin. Můj názor je však takový, že toto srovnání je naprosto o ničem. Je bláhové si myslet, že reálnou kvalitu škol lze vyjádřit několika ukazateli. Hned vysvětlím proč.

Už víc jak šest let se pohybuji na Vysoké škole ekonomické, která se však v hodnocení škol vyskytuje hned několikrát, rozdělená na fakulty. To je naprosto v pořádku, protože se de facto jedná o rozdílné školy, které se výrazně liší jak obsahem výuky, tak náročností. Během svého studia jsem studoval předměty na všech pražských fakultách (v rámci celoškolského základu, volitelných předmětů a vedlejší specializace), mám kamarády z různých fakult, sleduju, co se kde děje. Za těch šest let jsem si udělal docela slušný obrázek o tom, jakou úroveň jednotlivé fakulty mají. Proto můžu přijmout pouze s úsměvem, že nejlepší ekonomickou školou v ČR je Národohospodářská fakulta. Nevyniká totiž ani obtížností, ani nějakou prestiží, ani uplatněním absolventů. Naopak NF má mezi fakultami VŠE nejhorší uplatnění v oboru a také nejhorší platové podmínky absolventů. Jak je tedy možné, že je podle HN nejlepší ekonomickou školou v ČR? No, když si rozeberete ukazatele, podle kterých novináři hodnotili, tak se divit nebudete:

Světovost školy – tento ukazatel se skládá ze tří kritérií. Prvním je, kolik zahraničních studentů na škole studuje. Jelikož zahraniční studenti nejsou při studiu na VŠE nijak přiděleni určité fakultě, musí být toto kritérium nějakým způsobem vyděleno mezi všechny fakulty a bude asi pro všechny fakulty stejné. Druhým kritériem je počet vyučovaných semestrů cizích jazyků. I zde jsou hodnoty na VŠE kromě fakulty mezinárodních vztahů stejné. Rozdíl tedy vzniká v kritériu, kterým je počet studentů vyjíždějících na výměnný pobyt. Na VŠE se však výběr studentů dělá centrálně a pravidla jsou pro všechny stejná. Nejvýznamnějším kritériem výběru je průměr známek, který má váhu přes 40 %. Průměry známek se mezi fakultami docela výrazně liší a paradoxně fakulty, které mají lehčí studium a na kterých studenti dosahují lepších známek, dostávají za "světovost" více bodů, protože se jim více studentů díky lepšímu prospěchu kvalifikuje na výměnný pobyt.

Zájem o školu – poměr přijatých a přihlášených studentů. Ani toto kritérium nevypovídá v kontextu VŠE o kvalitě školy. Historicky měly všechny fakulty stejné přijímačky (opět s výjimkou FMV), které se skládaly z angličtiny a matematiky. Národohospodářská fakulta se však trhla a začala používat SCIO testy. To bylo něco pro tisíce studentů, kteří se matematiky bojí jako čert kříže. Zájem o fakultu prudce vzrostl. Znamená to však zvýšení kvality a příliv kvalitních studentů? Odpověď nechám na čtenáři. Stejně tak druhá půlka kritéria (podíl zapsaných a přijatých) nemusí nic vypovídat o kvalitě školy. Záleží na tom, s jakými školami se soupeří o uchazeče. Jestli se pomocí SCIO testů naláká hromada studentů, kteří by na školu jinak nešli, tak je jasné, že konkurence škol už je jiná, nižší. Potom se není čemu divit, že procento zapsaných je tak vysoké. Toto kritérium však nehodnotí správně realitu nejen na VŠE. Věřili byste tomu, že mezi informatickými školami má nejlepší hodnocení ta zlínská, která rozhodně nepatří mezi špičkové? Když jsem dělal já příjímačky na výšku, tak ty lepší školy, na které jsem se hlásil, měly přijímačky dříve a naopak ty horší později (že by pragmatismus?), mezi nimi byla i zlínská univerzita. Dojel jsem na přijímačky pouze dvou škol z pěti, na zbylé už to nemělo smysl. Dělá to tak většina studentů, kteří se dostanou na ty lepší školy ze svým seznamů. Potom se ale člověk nemůže divit, že ty horší školy dosahují tak výborných poměrů zapsaných a přijatých uchazečů. Opět: vypovídá to něco o kvalitě?

Průzkum absolventů – tady se přiděloval buď jeden nebo nula bodů a hodnocení to moc neovlivnilo.

Věda – HN školy hodnotilo podle tabulky Rady vlády pro vědu a výzkum. Nechci porovnávat úroveň výzkumu mezi jednotlivými fakultami VŠE, protože o tom nemám přehled, ale i tu se dají najít zarážející věci. Pořád se mluví o tom, že by měly školy své know-how nějakým způsobem zpeněžit a zlepšit tak své hospodaření. U většiny škol je to spíše zbožné přání, ale třeba VŠCHT je světlou výjimkou. Je jednou z nejbohatších škol v ČR a ročně získává desítky milionů korun za patenty. Přesto má v hodnocení HN podprůměrný výsledek za "vědu". Podle mého kamaráda, který dělá doktoranda na VŠCHT, je to kvůli tomu, že tabulka Rady vlády je zaměřená především na kvantitu a méně na kvalitu. VŠCHT ročně udělá sice méně studií, ale zato mají velké uplatnění v praxi a pro školu znamenají milionové příjmy. Vládní hodnocení to však pravděpodobně nereflektuje. Jak se státní dotace školám budou čím dál více odvíjet od vědecké činnosti, budeme svědky co největšího umělého nafukování této činnosti a toto kritérium bude mít čím dál menší vypovídací schopnost.

To jsou důvody, proč si myslím, že srovnání vysokých škol je sice pěkný pokus, ale o realitě vypovídá opravdu málo. Můj názor je, že kvalita školy se nedá shrnout do několika čísel. Pokud už se ale o to pokoušíme, proč není mezi hodnocenými kritérii např. nezaměstnanost absolventů? Vysoké školy přece nestudujeme kvůli titulům, ale kvůli tomu, abychom našli pracovní uplatnění v životě. Nemělo by toto být jedno z nejdůležitějších kritérií kvality školy?