Už je to několik týdnů, co jsem začal používat GNOME 3 a jeho rozhraní GNOME Shell. Musím říct, že jsem si prošel klasickým vývojem. Jsem docela konzervativní uživatel, který tíhne k názoru, že není třeba měnit něco, co funguje. Ke GNOME Shell jsem tedy přistupoval ze začátku skepticky, i když jsem v něm na rozdíl třeba od Unity viděl zajímavý nápad. Plánoval jsem na nové prostředí přejít nejdříve s další verzí spíše později. GNOME 3 jsem ale společně s Fedorou 15 prezentoval na stánku na několika akcích a při předvádění, jak to všechno funguje, jsem zjistil, že se to skutečně jednoduše a příjemně ovládá. Když vyšla Fedora 15, touha zkoušet nové věci zvítězila a já po dlouhých pěti letech přesedlal na osobním notebooku z Ubuntu na Fedoru 15 a začal GNOME 3 používat.

Po několika týdnech je situace taková, že GNOME 3 mi běží už i na pracovním notebooku, což samo o sobě vypovídá hodně, protože na pracovním notebooku jsem ještě více konzervativní, nemám ho totiž na zkoušení nových věcí, ale na práci. Nicméně na osobním notebooku se mi GNOME 3 osvědčil a hlavně se mi vždycky nechtělo opět zvykat na starý a méně pohodlný způsob ovládání v GNOME 2. Jaké jsou tedy mé zkušenosti a pocity z používání GNOME 3?

Myslel jsem si, že mi bude chybět taskbar. Ani náhodou! Dnes si na něj ani nevzpomenu. To samé platí o minimalizaci a ikonách na ploše. Vše se ovládá přes jedno tlačítko – windows klávesa. Chcete zjistit, jaké okna máte otevřené? Windows klávesa. Chcete přepnout mezi okny/plochami? Windows klávesa. Chcete spustit aplikaci nebo vyhledat soubor? Windows klávesa. Vše je skryto pod jednou klávesou a vás přitom při práci nic neruší a máte na okno, s kterým pracujete téměř celou obrazovku (kromě tenkého horního panelu). Velmi se mi líbí kombinace IM a notifikací. Pokud mi někdo napíše, vysune se mi zespodu obrazovky upozornění, v kterém můžu přímo odpovědět. Bubliny jednotlivých koverzací mám kdykoliv k dispozici ve spodním vysouvacím panelu. Tento nový systém by vás měl méně vyrušovat od práce. A opravdu to funguje, od práce vás to vyruší mnohem méně, než když musíte přepnout do okna IM klienta, abyste někomu odpověděli.
Líbí se mi i koncept dynamického přidávání ploch. Dosud jsem měl standardně nastavené 4, ale občas jsem se dostával do situací, kdy mi to už bylo trochu málo. Místo toho, abych si přidal další, jsem to vyřešil v těch 4. Nyní se mi ale plochy přidávají automaticky, abych měl vždy o jednu víc, než kolik zrovna používám.

Přehled spuštěných aplikací, otevřených oken, ploch, chat,… vše v jednom náhledu.

GNOME Shell je také hodně přizpůsobitelný, ač se designéři GNOME snaží razit jednu cestu a nedávat v nastaveních uživatelům příliš velké právo volby. Celý je napsaný v JavaScriptu a tak, že rozšířením neklade prakticky žádné meze. Jenom za poslední měsíc se s rozšířeními pro GNOME Shell doslova roztrhl pytel. Už jsou i taková, která vám udělají z GNOME 3 zpátky GNOME 2 včetně taskbaru 🙂 Přizpůsobit se dá výrazně i vzhled. Existuje už celá řada motivů pro GNOME Shell, stejně jako motivy pro GTK 3. Minulý víkend jsem si s nastavením vzhledu hrál a opravdu je to hodně flexibilní. Na rozdíl od GNOME 2 je v GNOME 3 vzhled definován formou kaskádových stylů, které jsou mnohem přehlednější než minulé verze a upravit si motiv k úplné dokonalosti může i laik.

Trochu jiný motiv vzhledu.

Ale abych jen nepěl ódy na GNOME 3, zmíním i několik nedostatků, na které jsem narazil: práce s více monitory ještě trochu skřípe. Vypínání nebo zapínání dalšího monitoru za běhu občas prostě nerozdýchá. Možná je ale chyba v ovladači, nepátral jsem po tom. Problémem, který mě zase tak moc nepálí, nicméně existuje, je docela slušný memory leak GNOME Shellu. Já jsem se nikdy nedostal přes 300 MB, asi jsem ještě neměl dostatečně dlouhá sezení, ale někteří uživatelé reportují i 1,2 GB zabraných GNOME Shellem. Silná není zatím ani práce se soubory. Nautilus je jen obyčejná aplikace a v GNOME Shell se zatím dají vyhledávat jen nedávné dokumenty. Očekávám, že v další verzi pořádně integrují Zeitgeist. Doteď jsem také nepochopil, proč není v nabídce sezení vypnutí, restart a hybernace systému, ale pouze suspend. Naštěstí jde tato volba zobrazit po stisknutí klávesy Alt nebo po doinstalování rozšíření. Dotáhnuté také není ani upozornění na zprávy, které vám přijdou od kontaktu, s kterým si už chatujete. Pokud nezastihnete úvodní upozornění, může se vám lehce stát, že si zprávy nevšimnete.

To jsou však všechno dětské nemoci, které se, předpokládám, v další verzi vyřeší, a stále jsou nic v porovnání s problémy KDE 4.0. GNOME Shell mi přijde velmi dobře navržený. Oceňuji, že se autoři oprostili od tradičních desktopových konceptů (např. taskbar), nekopírují slepě konkurenci a jdou si vlastní cestou. Myslím, že GNOME 3 skýtá do budoucna velký potenciál.