Posledních sedm let jsem buďto trávil na škole v Praze nebo mimo republiku. Procestoval jsem za tu dobu kolem dvaceti zemí, ale ztratil kontakt s tím, jak to vypadá doma. Poté, co jsem se usadil v Brně a začal jezdit pravidelně na víkendy domů do Luhačovic, mám opět možnost objevovat krásy domova.
Tento víkend se udělalo nádherně a já se konečně poprvé po zimě odpoutal od práce a počítače a vyrazil ven. Nachodil jsem za dnešek a včerejšek zhruba 45 km po okolních kopcích a musím říct, že je u nás nádherně. Není to jen tím, že je jaro, vše je zelené a příroda Bílých Karpat je sama o sobě nádherná. Hodně se změnilo i to, jak se do krajiny promítá lidská činnost.

Věděl jsem, že značení turistických stezek je jedno z nejlepších na světě, ale nyní musím uznat, že to platí 100%. Kromě častých rozcestníků a pečlivě namalových značek na stromech mohou turisté najít i celou řadu informačních tabulí, doslova každých pár kilometrů. Nejsou na nich jen mapy s turistickými stezkami, ale i informace o hradech, jezerech, kopcích,… Procestoval jsem hodně zemí a prošel v nich hodně národních parků, ale nikde nemají ani zdaleka takový informační servis pro turisty přímo na stezkách. Smekám před Klubem českých turistů!

Dále jsem si všiml rozdíl v tom, jak se do krajiny podepisuje zemědělství. Dříve člověk narazil pouze na známky disfukčních zemědělských družstev jako zrezavělá technika "ustájená" na okraji pole apod. Na hospodářskou faunu člověk příliš nenarazil, protože ta byla zavřená v kravínech, drůbežárnách atd. Dnes člověk jde po kopcích Bílých Karpat a jde kolem menších či větších farem, které už se nevyznačují zrezivělou technikou a polorozpadlými budovami. Navíc fauna už není zavřená v budovách, ale prohání se po stráních. Člověk tak mnohem častěji narazí na stáda krav, ovcí, ale u nás i ve velkém koní.

Dost se mění i ráz vesnic a to nejen tím, že se staví nové domy a opravují staré a že už není všudypřítomná šedá, která vévodila většině fasád. Vesnice jsou i o poznání čistější. Pamatuji si, že, když jsme řešili vyvážení odpadu u nově postavené chaty, poradil nám soused-strýc, že máme přece potok, ať to dáme tam a ona to vezme velká voda. Tak to opravdu na vesnicích fungovalo a potok, který vsí protékal, byla jedná velká žumpa. Myšlení lidí se mění. Ano, není to ještě zdaleka ideální, ale je to o mnoho lepší než před lety. Ubývají také domy, jejichž zahrady sloužily pouze k uskladnění nejrůznějšího haraburdí, a přibývá těch, které mají pěkné zahrádky.

Ze zemí, které jsem navštívil, se k přírodě nejhůře chovali a obecně největší bordel měli Bulhaři. Na druhém konci jsou naopak Němci (konkrétně Bavoři), jejichž venkov vypadá příkladně. My jsme někde mezi a jsem rád, že se pomalu, ale jistě blížíme k Němcům a ne Bulharům.