Mé zkušenosti s Unity

O novém prostředí Ubuntu Unity už se toho napsalo hodně. Já jsem se k tomuto prostředí od začátku stavěl skepticky. Jako netbookové prostředí mi přišlo docela zajímavě řešené. Na klasickém desktopu jsem si ho ale nedokázal představit. Počítač rodičů jsem upgradoval na Ubuntu 11.04 a rozhodl jsem se, že u té příležitosti zkusím odhodit všechny předsudky, zkusím v Unity několik hodin pracovat a potom se ho pokusím pokud možno objektivně zhodnotit. Mimochodem všem ostatním jsem nastavil Ubuntu Classic, tedy GNOME 2, nechci je vystavovat dalšímu šoku.
Tady jsou má zjištění:

Věci, které se mi líbí:
Unity má příjemný, odlehčený vzhled. Nic není moc přikrášlené, zbytečně se neplýtvá místem.

Nabídka aplikací podle aktivit – líbí se mi, že po kliknutí na logo Ubuntu se zobrazí nabídka, která nabízí aplikace podle aktivit – prohlížení webu, e-maily, hudba, fotografie. To je velká pomoc pro běžné uživatele.

Některé aplikace nabízí akce přímo z kontextové nabídky v launcheru. Např. v Shutteru můžete vybrat snímek jen aktivního okna, aniž byste museli otevírat okno Shutteru.

Lenses jsou docela dobrý způsob, jak prostředí rozšiřovat o další funkcionalitu. Bohužel tak trochu naráží na omezenou vertikální kapacitu launcheru. Už na začátku je launcher zaplácaný mnoha ikonami a pokud přidáte další a ještě do toho máte několik aplikací puštěných, začíná být launcher nepřehledný.

Rychlé spouštění aplikací – stal jsem se doslova závislým na GNOME Do a zvykl jsem si, že pár stisky klávesy pustím cokoliv, Unity se tomu přibližuje, i když tuto vlastnost má dnes už každé moderní prostředí.

Věci, které mi vadí:
Globální menu – jedná se o věc, která mi vadí na Unity ze všeho nejvíce. Zkoušel jsem chvíli pracovat v GIMPu a při práci s ním je globální menu opravdová noční můra. Umocněné to je ještě tím, že je nabídka v panelu neviditelná, dokud na něj nenajedete kurzorem myši. To mi přijde pro běžné uživatele ještě více matoucí. Globální menu taky běžné uživatele mate v tom, kde je hranice aplikace. Třeba mojí máti dělá dost velký problém určit u maximalizované aplikace, co je ještě součástí okna (aplikace) a co už patří do systémové části horního panelu. S globálním menu by byla ztracená úplně. Toto řešení přináší také nekonzistenci, některé aplikace prostě globální menu nepodporují (typicky Java aplikace). Potom máte některá menu v panelu, některá v oknech… To jsou všechno negativa, proti kterým jsou úspora pár vertikálních pixelů a čistější vzhled jen chabá protiváha.

Schovávání launcheru – tato vlastnost mě při práci také dosti otravovala. Neustálé vysunování launcheru pokaždé, když potřebuju přepnout mezi okny, mě hodně zdržovalo. Přitom pár zabraných horizontálních panelů na dnešních širokoúhlých monitorech nikoho nezabije. Naštěstí jde trvalé zobrazení panelu velmi jednoduše nastavit.

Applety horního panelu – zatímco integraci ovládání hudby do appletu pro ovládání zvuku považuji za dobrý nápad, zpracování ostatních appletů je opravdu špatné. Týká se to především Network Manageru a kalendáře. Tyto applety jsou tak špatné a nepřehledné, že nechápu, jak mohly projít nějakým testováním uživatelské přívětivosti. Jejich obdoby v GNOME 3 jsou nesrovnatelně lepší. Smíšené pocity mám z integrace komunikačních aplikací do jednoho appletu. Na jednu stranu mi to přijde jako dobrý nápad, nicméně pro zobrazení okna kecálka to vyžaduje dva kliky místo jednoho a že tuto operaci udělám během dne nespočetněkrát.


Srovnání appletu Network Manageru v GNOME 3 a Unity.



Srovnání appletů kalendáře – GNOME 3 a Unity.

Minimalistické posuvníky – když jsem je viděl poprvé, říkal jsem si: konečně nápad v Unity, který se mi opravdu líbí. Nicméně praxe ukázala spíše opak. Pracuje se mi s nimi hůře než s klasickými scrollbary. Ještě větší problémy s nimi měl taťka. Chvíli jsem ho pozoroval, jak v novém Ubuntu 11.04 pracuje, a bylo okamžitě viditelné, jak s nimi zápasí. Stejně jako globální menu i nové posuvníky přinášejí nekonzistenci, protože se člověk v jednom prostředí může setkat hned s několika druhy posuvníků. Na obrázku můžete vidět posuvníky tří aplikací, z nichž všechny jsou vykreslovány pomocí GTK.

Přepínání mezi okny – mi dělá větší problémy než v GNOME 2, kde byl přítomný taskbar. Tím nechci říct, že mi taskbar chybí. V GNOME 3 ho vůbec nepostrádám. Tam stisknu magickou klávesu Windows a můžu: mít přehled o otevřených oknech, přepínat mezi okny a plochami, spouštět aplikace, hledat soubory. V Unity tohle dělat můžu taky, ale krkolomněji a přes různé klávesy a z různých míst. Chci na to mít pouze jednu klávesu a dělat to přímočaře.

Ikony na ploše – mám rád ikony na ploše, odkládám si tam soubory, s kterými momentálně pracuji atd. Unity umožňuje ikony na ploše mít. Nicméně je to naprosto k ničemu vzhledem k tomu, že neexistuje žádný jednoduchý způsob, jak se na plochu dostat. Klávesová zkratka Ctrl+Alt+D, která v GNOME 2 minimalizovala všechna okna, v Unity nefunguje a žádný grafický prvek, který by to umožňoval, jsem také nenašel. To můžou rovnou ikony na ploše a minimalizaci zrušit, jako to udělali v GNOME 3.

Pomalé vykreslování – nemáme na domácím počítači bůhvíjak výkonnou grafiku, ale GNOME 2 s Compizem se v Ubuntu 10.10 vykreslovalo naprosto plynuje, to se o Unity říct nedá.

To jsou mé postřehy z používání Unity. Kdybych neměl možnost volby, asi bych se s ním časem sžil. Zase taková katastrofa to není. Nicméně možnost volby mám a ostatní možnosti se mi líbí víc. GNOME 3 má taky ještě mnoho much, ale je navrženo tak, že se mi s ním pracuje mnohem příjemněji a přijde i mnohem intuitivnější. GNOME 2 nepovažuji za žádný svatý grál, už to není moderní prostředí. Proto nechám na počítačích doběhnout GNOME 2 a časem přejdu na GNOME 3. Unity budu z povzdálí sledovat, ale momentálně mě nepřesvědčilo.

Advertisements
Mé zkušenosti s Unity

7 thoughts on “Mé zkušenosti s Unity

  1. anonymous napsal:

    Wrunx writes:Asi patřím taky mezi staré zkostnatělé struktůry, ale Unity mě vůbec nenadchlo, ba právě naopak. Posuvníky mě taky zlobí, často si prostě zmizí jak se jim zachce nebo se jim nechce naopak se objevit. Velmi mě zlobí nepřítomnost klasického menu, na které byl člověk léta zvyklý. Vadí mi nemožnost přizpůsobení prostředí, absence nabídky vlastností po kliknutí pravého myšítka, vadí mi "odtrženost" menu baru od okna aplikace… zatím jsem zůstal u vzhledu Classic a pokud na podzim už bude Unity "povinná" nejspíš přejdu na jinou verzi.

  2. anonymous napsal:

    vesp writes:Tak já mám úplně opačný názor. Mám rád "staré a fungující věci", ale rád zkusím i nové. Unity jsem začal používat až s přechodem na Ubuntu 11.04, do té doby jsem testoval GNOME 3, které mě úplně uchvátilo. Přechod nebyl snadný, ale teď už se ke GNOME 3 moc nevracím. Zkusím to vysvětlit.1. Globální menu. Věc, která umí být protivná (např. v GIMPu je to opravdu nešikovné, obecně v jakékoliv víceoknové aplikaci), ale jindy je skvělá. Firefox 4 ve stylu "Chrome – panely nahoře" je bez menu výborný. LibreOffice je bezva. Při maximalizaci okna je práce s menu, které se "vlepí" do horního panelu, výborná. Menu nikde nepřákáží, nezabírá zbytečně prostor. Jen si to zkuste, zjistíte, že to menu zase tak nutně nepotřebujete. Vadí mi jen trochu, že není vidět celou dobu, že se menu objevuje jen při najetí myší na panel. Rozhodně tohle je věc, co mi na GNOME 3 velmi chybí. Přehršel zbytečných panelů na okrajích oken na mém malém displeji – když člověk zjistí, že to jde i jinak, nechce se mu vracet.2. Launchbar. Vynikající záležitost, kterou jsem už dávno suploval panelem Gnome-do, Docky, Glx-dockem atp. Skutečně nepotřebuju vědět, které aplikace/okna mi už běží. Prostě kliknu na jejich ikonu a buď se spustí, nebo otevřou. Vůbec se neobtěžuju nějakým hledáním v taskbaru / spouštěním programů. Pravda, když je tam těch spuštěných programů a ikon víc, začne být taskbar trochu nepřehledný.. ale mně těch cca 12 ikon docela stačí, málokdy se dostanu výrazně přes. 3. Ikony na ploše. Já vím, je to přežitek, ale já si tam prostě občas hodím nějaký soubor, se kterým chvíli pracuju, pak ho smažu. Na plochu se dá dostat klávesovou zkratkou SUPER-D (omlouvám se za svůj odkaz, ale tady jsem si napsal článek o "skoro všech" klávesových zkratkách Unity: http://www.openfree.cz/klavesove-zkratky-unity). 4. Když už chci vidět spuštěná okna, opět pomohou klávesové zkrátky – třeba Win + W, Alt + SHIFT + Up (ta druhá mi připada dlouho nesmyslná – než jsem začal používat i ostatní zkratky – schválně si to zkuste). Co mi proti GNOME 3 chybí – hlavně ty plochy. Líbí (moc se mi líbí) nápad s automatickým přidáváním ploch. Ačkoliv na Linuxu už pár let dělám, GNOME 3 bylo prvním prostředím, které mě naučilo využívat více ploch efektivně.

  3. Sesivany napsal:

    1. Co přináší globální menu navíc kromě toho, že ušetří pár pixelů místa? Nic.2. Řešení spouštení aplikací a přepínání oken je IMHO v GNOME 3 řešeno mnohem lépe.3. K ikonám na ploše mám neutrální postoj, používal jsem je v GNOME 2, v GNOME 3 mi nechybí.4. Unity je tím množstvím klávesových zkratek vhodné pro chobotnice, stejně jako EMACS. Nemám nic proti ovládání prostředí klávesovými zkratkami, přesně naopak, ale musí být jednoduché a intuitivní. Opět GNOME 3 vítězí na celé čáře.

  4. Sesivany napsal:

    P.S. Unity je prachsprostá kopie Mac OS X, do posledního základního prvku prostředí. Pokud bych něco takového chtěl, tak si pořídím originál.

  5. anonymous napsal:

    vesp writes:No tak pokud je Váš přístup od začátku negativní stylem "tak si pořídím originál", není se o čem bavit. To je samozřejmě pro Vás lepšího něco jiného. Já "originál" nepoužívám a než mi bude cca 50, nejspíš ani nebudu. A zpět… 1. Přináší příjemný pocit z "čistého prostředí" bez dalších rušících nápisů všude kolem. Zkuste si to pár dní. 2. Nezpochybňuju. Minimálně se mi líbí animace :o) Vadí mi jen ten "pocit", že pro přepnutí okna musím "do jiného prostředí". Je mi to nepříjemné. 4. Unity je dobré pro chobotnice a pro myšaře. Nic mezi. Dobré ale je, že klávesové zkratky tam jsou a je jich hodně – každý si může vybrat a používat kombinaci myš/klávesnice, jak mu to vyhovuje. Tak to má být.

  6. Sesivany napsal:

    K tomu originálu: Problém je v tom, že Unity slepě kopíruje všechny prvky Mac OS X, místo aby vybralo jen ty, které jsou opravdu dobré. V čem ale Mac nekopíruje je stabilita propracovanost do nejmenšího detailu. Proto je to momentálně jako čínská kopie bot od Adidasu.Kromě samotné kvality provedení mám také výhrady k tomu slepému kopírování. Myslím, že z toho už toho open source vyrostl a má na víc než jen slepě kopírovat konkurenci. 1. Já jsem s globálním menu několik dní dělal. Ostatně v článku píšu, že třeba při práci s GIMPem, to byla opravdu hrůza. Globálním menu odstraním z některých aplikací proužek textu a získám za to velkou ergonomickou regresi. Mimochodem GNOME Shell má mnohem méně rušivých prvků a více místa pro aktuální aplikaci než Unity i se zachováním Unity. Mimochodem i v GNOME uvažují o odstranění menu (http://my.opera.com/Sesivany/blog/show.dml/30291492) a přijde mi to jako mnohem chytřejší řešení než jen ctrl+c/ctrl+v od Macu.2. Když přepínám mezi dvěma okny, přepínám Alt+Tab. Nemusím do jiného prostředí. Pokud se chci zorientovat, jaká okna mám otevřená, mačkám Super.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s