V poslední době jsou populární zcela bezdrátová sluchátka. Rozhodl jsem se, že si taky jedny pořídím na poslouchání hudby „on the go“. Nakonec jsem se rozhodl pro Samsung Galaxy Buds. Proč jsem si vybral zrovna je a jaké s nimi mám první zkušenosti?

Stejně jako drátová, tak i ta zcela bezdrátová se dělí na dva základní druhy:

• pecky – pohodlnější na nasazení, otevřené (neucpávají zvukovod), omezená kvalita zvuku (při nejlepší snaze z pecek výborný zvuk nedostanete),
• špunty – hůře se nasazují, zasunují se do zvukovodu, čímž blokují okolní zvuky a nevyžadují takovou hlasitost, nemají taková omezení, co se kvality zvuku týče, a dokáží vyprodukovat výborný zvuk.

Myslím, že to je především o osobní preferenci. Mně přijdou pecky o cosi přirozenější na nošení, ale špunty mi vyloženě nevadí. U zcela bezdrátových sluchátek ale nasazení do ucha do značné míry determinuje také celkový design. Pecky vám totiž v uchu do značné míry drží tak, že sedí na jeho spodní části. Pokud není kabel, musí mít zátěž v podobě něčeho jiného. Proto se pecková zcela bezdrátová sluchátka dělají ve tvaru „stopky“. Typicky jsou to Apple AirPods nebo jejich napodobeniny Huawei FreePods 2.

Mně se tento design nelíbí. Od zcela bezdrátových sluchátek vyžaduji maximální nenápadnost, což několik centimetrů trčící bílé stopky prostě nesplňují. Proto jsem se hned na začátku rozhodl hledat mezi špunty, protože v této kategorii se téměř všechny modely usazují celé do ucha a jsou výrazně méně nápadné. Druhým důvodem, proč jsem se rozhodl pro špunty, je obecně výrazně lepší kvalita zvuku. Tím, že ucpou zvukovod a reproduktor dostanou přímo do něj, získávají nad peckami takovou výhodu, že už je pro sebelepší pecky těžké ji překonat.

Každý to ale může mít jinak. Na poslouchání na ulici nebo v tramvaji asi bude většině lidí kvalita zvuku z pecek stačit a zase mají výhodu v tom, že jsou otevřená a přirozeně pouští dovnitř zvuk z okolí, což se v městském provozu taky hodí. Jak dozvíte dále v textu, některá špuntová sluchátka se snaží dosahovat stejného efektu různými vychytávkami.

Mezi špuntovými sluchátky je v kategorii zcela bezdrátových už nyní velmi slušná nabídka přibývají další. Nejdříve mě zaujala sluchátka Sony WF-1000X. Od Sony už mám velká bluetooth sluchátka, s kterými jsem hodně spokojený, a Sony je dlouhodobě špička mezi hudební elektronikou. I tato sluchátka mají velmi dobré recenze. Minulý rok dokonce některá srovnání vyhrála. Hlavně díky výbornému zvuku, pohodlnosti a také díky funkci aktivního potlačení okolního zvuku, čímž jsou v této kategorii ojedinělá. Nicméně mají i svá negativa: ke zdrojovému zařízení nejsou připojená obě sluchátka, ale jenom to hlavní a druhé se připojuje k hlavnímu. Podle recenzí byl občas v komunikaci mezi sluchátky problém. Navíc toto uspořádání má větší latenci, což se projevuje např. jako zpoždění zvuku u přehrávání videa. Sluchátka jsou taky na trhu už rok a půl, což je v takto dynamicky se rozvíjejícím segmentu dlouho. Výsledkem toho například je, že místo Bluetooth 5 podporují jenom 4.1.

Výborný zvuk a funkce nabízejí Sennheiser Momentum, které se ale pohybují už na cenovce 8 tisíc, což je výrazně víc, než jsem do takových sluchátek ochotný investovat. Výborné hodnocení má také sluchátka Jabra Elite 65t, ale cenovka už je také poněkud vyšší.

Nakonec jsem došel k závěru, že mým požadavkům a očekáváním nejvíc vyhovuje novinka na trhu – Samsung Galaxy Buds. I cenově vycházejí lépe než všichni výše zmínění konkurenti.

Galaxy Buds mají příjemně malou zaoblenou krabičku, která se v pohodě ztratí v kapse od kalhot, takže je můžete mít pořád u sebe. Byl jsem příjemně překvapený, jak malá ve skutečnosti je. Malá jsou i samotná sluchátka. Mají necelých 6 g. Hrát prý podle Samsungu vydrží 6 hodin (z krabičky by pak měly jít nabít ještě zhruba 2x). To jsem neměl možnost otestovat, protože jsem je nikdy tak dlouho nepoužíval a vždy je vrátil do krabičky, kde se zase dobila. Krabička umožňuje jak nabíjení po drátě (USB-C), tak bezdrátově. U nejnovějšího Samsung S10 můžete krabičku nabíjet přímo na zádech mobilu. Já mám bezdrátovou nabíječku od Samsungu a funguje to stejně dobře.

Fungování s Androidem je naprosto bez problémů. Jdou spárovat jako jakékoliv jiné Bluetooth zařízení. Abyste ale měli přístup k dalším funkcím a nastavením, musíte si nainstalovat aplikace Galaxy Wearable. Tu už používám pro hodinky Gear S3, takže jsem musel doinstalovat jenom plugin. Jak si sluchátka v aplikaci jednou nastavíte, stačí je jen vytáhnout z krabičky, zastrčit do uší a poslouchat. K mobilu už se připojují automaticky.

Zvukově mi na tento „form factor“ přijdou velmi dobrá. Neměl jsem možnost porovnávat třeba se zmíněnými Sennheiser Momentum, ale se zvukovým výstupem jsem spokojený. Na krabičce najdete nápis „Sound by AKG“, což popravdě nevím, co si pod tím představit. AKG byla rakouská firma zaměřující se na kvalitní audio techniku. Sám od nich mám velká drátová sluchátka AKG K 550. Ta byla už v roce 1994 koupená americkou společností Harman, která byla v roce 2016 pro změnu koupená Samsungem. Tyhle akvizice ještě nemusí znamenat přerušení kontinuity vývoje a produktových řad, ale po akvizici byla rakouská dceřinka rozprášena a značka převedená přímo pod Harman. Hlavní inženýři AKG podle všeho utekli a založili společnost Austrian Audio. Doufejme ale, že nějaký odkaz a know-how AKG v Samsungu zůstaly zachovány.

Kvalita zvuku přes Bluetooth je do značné míry determinována použitým kodekem. Galaxy Buds podporují Scalable Codec, SBC a AAC. Scalable Codec je proprietární kodek od Samsungu, o kterém kromě marketingových proklamací, jak je úžasný, nic bližšího nevíme. Navíc ho podporují jen zařízení od Samsungu. SBC je nativní kodek Bluetooth, který dokáže poskytovat rozumnou kvalitu, pokud má dostatečný bitrate (zvládá až 500+ kbps). Bohužel většina zařízení ho používá v podstatně nižších bitratech a kvalita tomu odpovídá. V Androidu (a i iPhonu) se vám ale u Galaxy Buds automaticky zapne AAC (pravděpodobně s bitratem 264 kbps), což není nic srovnatelného s LDACem na 990 kbps, ale pro sluchátka takových rozměrů adekvátní. Zvláště, pokud posloucháte hlavně Spotify, který vám nabídne maximálně OGG na 320 kbps. Hodně recenzí oplakává chybějící AptX, ale je to nonsense. Není to totiž žádný úžasný kodek a ani při maximálním podporovaném bitratu vám neposkytne lepší kvalitu zvukového výstupu než AAC.

Galaxy Buds podporují Bluetooth 5. To má dvakrát větší propustnost (2 Mbps), což ale u sluchátek, která podporují jen AAC 264 kbps, stejně nevyužijete. Má ale taky teoreticky až čtyřnásobný dosah oproti Bluetooth 4.2, což už užitečné je. Můžete nechat mobil ležet v obýváku a pohybovat se různě po domě, aniž by vám vypadlo spojení. Můj mobil umí Bluetooth 5 taky a musím říct, že delší dosah je znát. Nedělal jsem nějaký „stress test“, jak daleko Galaxy Buds ještě vydrží připojené, ale třeba v posilovně jsem nechal mobil na baru a pohyboval se v rádiusu 15 metrů s překážkami, aniž by došlo k sebemenšímu výpadku spojení. Moje velká Bluetooth sluchátka Sony h.ear on 2 Mini podporují pouze Bluetooth 4.1 a začínají se zaškobrtávat už při vzdálenosti 8-10 metrů.

Se špunty jsem měl vždycky problém, že mi špatně držely v uchu. U Galaxy Buds moje obavy rozptýlily už přečtené recenze a v praxi se mi to jenom potvrdilo: drží v uších výborně. Nespoléhají se na držení ve zvukovodu, ale díky malým „křidélkům“ se zachytí za ohyb ucha a drží, ať děláte sebedivočejší pohyby. Drží, i když je nezastrčíte pořádně do zvukovodu a máte je „na volno“, což může vyhovovat těm, kteří preferují volnější styl pecek. Přijdete tak ale ten plný zvuk, který se dostaví, když špunty kompletně vyplní zvukovod.

Na to, co všechno obsahují a jak dlouho vydrží, jsou Galaxy Buds obdivuhodně malá zařízení. Když si je dáte do uší, tak sice nejsou zcela neviditelné, ale v rámci možností docela nenápadné. V tomto mě nijak nezklamala. V kombinaci s chytrými hodinkami, které pojmou až 2 GB hudby v podobě lokálních skladeb nebo offline režimu Spotify, je to opravdu lehká kombinace na běhání.

Sluchátka umí taky hromadu chytrých věcí navíc. Obě mají dotykové plošky, kterými můžete provádět různé příkazy: klepnutí – zastavit přehrávání, poklepání – skok na další skladbu, trojité klepnutí – skok na předchozí skladbu. Tyto akce jsou fixně dané. Můžete si ale nastavit akce pro gesto „klepnout a držet“. Na pravém sluchátku mám pod tímto gestem ztlumení hudby a puštění okolního zvuku do sluchátek, abych rozuměl, když na mě někdo mluví. Na druhém mám potom Google Assistenta. Stačí říct „Přehraj Iron Maiden ve Spotify“ a ani nemusíte tahat mobil s kapsy.

Aplikace v mobilu pak dovoluje nastavit i další věci. Např. ekvalizér. Můžete si taky trvale zapnout okolní zvuk. Jelikož máte zvukovod ucpaný sluchátky, slyšíte okolní zvuky velmi omezeně. Galaxy Buds jej ale můžou odchytávat mikrofony a pouštět do sluchátek. Můžete to vyvolat nárazově gestem nebo to zapnout trvale v aplikaci, když třeba jdete běhat. Sluchátka vám potom mixují puštěnou hudbu se zvuky z okolí, aby vás třeba nesrazilo auto. Intenzita se dá nastavit, zapnout lze důraz na lidský hlas. Můžete si nastavit také čtení oznámení z telefonu, což já mám vypnuté, protože je už dostávám do hodinek.

Třešínkou na dortu je potom skóre opravitelnosti 6/10 od Fixit, což považuji u tak malého zařízení za velmi dobré. Pro porovnání Apple AirPods mají 0/10 a podle Fixit jsou tak zcela neopravitelné. V době, kdy se opravy na místo neustálého kupování nových věcí opět dostávají do módy, je to taky podstatná vlastnost.