Slavíme výročí 25 let od oficiálního připojení České republiky k Internetu. O začátcích světové počítačové sítě u nás jsou v televizi pořady, na webu články atd. I pro mě to byl impulz zavzpomínat na to, jak jsem s Internetem začínal.

První PC jsme doma měli v roce 1994, ale hodně dlouhou dobu bylo offline. Připojení k Internetu jsem dostal někdy v polovině roku 2000. Jako odměnu za to, že jsem se dostal na vybranou střední školu. Zdaleka jsem nepatřil mezi průkopníky. Internet se rozšiřoval mezi běžnými smrtelníky už dobře 3 roky. Pořád to ale bylo v počáteční fázi rozvoje Internetu u nás.

Stejně jako drtivá většina lidí jsem měl v té době připojení přes Telekom. Kdo měl někdy vytáčenou linku, ten zvuk modemu při navazování spojení nezapomene do smrti. Rychlost byla taky převratná – 42 kbps. Připojení bylo neskutečně drahé a platilo podle času stráveného online. Denně jsme byli připojení zhruba hodinu a i tak se náš účet pohyboval kolem 1000 Kč. A to jsme zásadně využívali levnější tarif, který začínal v sedm večer. Měl jsem dokonce zaplacený program ConnectionMeter, který mi byl schopný říct, kdy mi končí impulz, abych mohl z ceny vyždímat maximum.

První den, kdy jsem byl online, jsem si také založil svůj první e-mail, konkrétně u post.cz, a poslal první zprávu kamarádovi. To byl zázrak 🙂

Brzo poté, co jsem dostal připojení k Internetu, jsem se začal zajímat o tvorbu stránek. Na podzim 2000 jsem založil portál Infoserver Luhačovice a okolí. Tenkrát na adrese luhacovice.unas.cz. Byl to snad první web o lázeňském městě Luhačovice. Dodnes funguje na adrese luhacovice.com (samozřejmě ve zcela jiné podobě a pod režií někoho jiného). Nedlouho poté jsem také psal mobilní verzi ve WAPu, protože WAP je budoucnost mobilního webu, že ano? 🙂 Testoval jsem to na Nokii 3310.

S Internetem jsem se potkával také na střední, kde jsem v září 2000 nastoupil. Škola s 1000 žáky byla připojená do Internetu závratnou rychlostí 256 kbps. Když jsme měli hodinu informatiky, jediným možným využitím Internetu byl chat, konkrétně x-chat.cz (ano, s pomlčkou).

První revoluce přišla v roce 2004, kdy si kamarád založil firmu na poskytování Internetu a připojil nás do sítě rychlostí 64 kbps. To sice nebyl takový nárůst v rychlosti oproti vytáčenému připojení, ale co bylo opravdu převratné, bylo to, že to nemělo žádné časové omezení. Najednou jsem nemusel plánovat, co musím všechno za tu jednu hodinu denně stihnout, ale můžu mít počítač k Internetu připojený pořád.

V roce 2004 jsem se dostal na vysokou do Prahy a s Internetem jsem si na čas pohoršil. Na koleji jsme žádné připojení neměli, ale tak nějak už jsem bez Internetu nemohl být, tak jsem si pořídil GPRS asi za 900 Kč za měsíc a rychlost jsem měl asi 32 kpbs. Tedy ještě menší než na úplném počátku. Pamatuji si, že jsem nechal stahovat oficiálního klienta ICQ, který měl 4 MB, a šel na oběd, protože stáhnout i takový malý objem dat trvalo celou věčnost. Na druhou stranu v kombinaci s notebookem, který jsem dostal za dostání se na vybranou vysokou školu, to znamenalo naprostou volnost. Mohl jsem se připojit z přednášky, z autobusu, z parku,…

Zanedlouho mě čekal v rychlosti zásadní upgrade. Na koleji byly k Internetu připojené první dvě patra z deseti a správa kolejí a správa sítí byly natolik „flexibilní“, že zasíťování zbytku trvalo několik let. Co ale nebyli schopní poskytnout oni, to studenti vyřešili v řádu týdnů. Buňka v pátém patře nakupovala Internet od „legálů“ z druhého patra a přeprodávala ho buňkám v dalších patrech včetně té naší v sedmém. Kabely se vedly po plášti budovy z balkonu na balkon. Jedna přípojka v té době měla 100 Mbps. I když jsme ji sdílení s řádou dalších buněk, byl to neuvěřitelný nárůst rychlosti. Jako přesednout z koloběžky do Ferrari.

Downgrade přišel s přesunem na jinou kolej následující školní rok. Skončili jsme na bloku, který byl zcela bez připojení, a zasíťování načerno z jiných bloků se ukázalo jako dlouhodobě neudržitelné. Byl jsem tak na koleji rok zcela bez Internetu, za kterým jsem musel chodil do univerzitní studovny. V té době už jsem se začal naplno zajímat o Linux a dlouhé večery trávil s biflí „Linux: Dokumentační projekt“. Repozitáře s balíčky jsem měl tenkrát umístěné na DVD. Na jednu stranu byl člověk odstřižený, na druhou stranu mi občas chybí to, že člověku nezbývá než se věnovat jedné věci nebo hledět do stěny. Mělo to své kouzlo i výsledky.

Následující rok jsem se dostal na blok, kde už jsme měli vlastní přípojky. Navíc jsem se stal správcem sítě a o připojení u nás na bloku se i staral. To byl konec mých začátků s Internetem a byl jsem jím naplno obklopen a tento trend pokračuje až dodnes, kdy mám Internet neustále k dispozici nejen v kapse, ale i na ruce.

Jaké byly vaše začátky s Internetem?