Příjmení naší rodiny bylo vždycky tak trochu záhadou. Ne, že by německé příjmení bylo něco speciálního. Jelikož se České země po staletí nachází na pomezí německého a slovenského prostoru, německá příjmení jsou tu běžná.

Naše příjmení je ale zvláštní v tom, že v němčině nic neznamená. To se dá vysvětlit špatným přepisem. Zároveň je ale celorepublikově a podle všeho i celosvětově unikátní. Žádná jiná rodina ho nemá. A také jsme nic nevěděli o větvi rodiny, z které příjmení pochází. Děda byl jedináček, jehož rodiče umřeli dřív, než je kdokoliv z nás mohl poznat. To bylo vše, co jsme o nich znali.

Zjišťovat informace o předcích a vytvářet rodinný rodokmen jsem začal na podzim, kdy jsem se v časopise Computer dočetl, že staré matriky jsou dnes z velké části digitalizované a kde je hledat. Zkoušel jsem si pár předků najít a zjistil, že to i s nulovými zkušenostmi jde.

Nejdřív jsem si to natrénoval na mlynářské rodině ze strany babičky z otcovy strany. Ti po generace vlastnili mlýn v menší vesnici, nikam se nestěhovali. To bylo jednoduché. Překážkou byl jen kurent, kterým se psalo do poloviny 19. století. A pak němčina, v které jsou psané starší záznamy, a latina, v které jsou psané ještě starší záznamy.

Velkou pomůckou je MyHeritage. Ten totiž dokáže rozpoznat shody osob, které se nacházejí i v jiných rodokmenech a na základě toho doplnit informace, které už našel někdo jiný a dal do svého rodokmenu. Takto se mi podařilo v některých větvích dostat až do poloviny 17. století prakticky bez práce.

Pořád ale zůstávala nerozvinutá větev Eischmannů, která byla po generace pro celou rodinu velkou neznámou a zajímala mě tudíž nejvíc. Věděli jsme, že se děda narodil v Praze-Modřanech, byl ale jedináček a jeho rodiče umřeli, když byl ještě mladý. Děda se pak vyučil a přestěhoval přes celou republiku za prací do Luhačovic a už tam zůstal. Informace o jeho rodičích jsme znali, ale ztratily se s dědovým rodným listem.

Mohl jsem je najít přes záznam o dědově narození, ale matriky, které obsahují informace o lidech mladších 100 let, jsou stále považované za živé a kvůli ochraně osobních údajů nejsou digitalizované. Musel bych tedy jet do Prahy nahlédnout do živé matriky a musel bych jet najisto, což nebylo tak jednoduché. Když jsem psal do Modřan, řekla mi tamní matrikářka, že matrika z té doby už u nich není a je asi uložená na Praze 1. Slovo asi pro mě bylo podstatné, protože jsem nechtěl jet přes půl republiky, abych se dozvěděl, že je asi někde jinde.

Rozhodl jsem se tedy na to jít jinak a vsadil na dědovu svatbu. Rok svatby jsem neznal, ale odhadl jsem ho (jak se posléze ukázalo, úspěšně). Jako místo jsem tipl rodiště nevěsty, které spadá pod farnost Újezd u Valašských Klobouk. Na takovém menším úřadě je taky větší šance, že vám vyhoví, i když nemáte přesné zadání. Těch svateb tam ročně zase tolik neměli. A taky vyhověli. V záznamech o svatbě byly informace o rodičích včetně místa a data narození. To mi spadl kámen ze srdce, protože úplná samozřejmost to nebývá.

Dozvěděl jsem se, že praděda se jmenoval František Eischmann a narodil se na Smíchově v roce 1905. To už je datum, které jde najít v digitalizovaných matrikách, a taky jsem ho rychle našel. Jeho otcem byl Matěj Eischmann, městský hasič, narozený hospodskému Františkovi Eischmannovi v Železném Újezdě. Tak že by odtamtud rodina pocházela?

Železný Újezd spadá pod farnost Čížkov a v čížkovské matrice se mi podařilo najít i narození Matěje Eischmanna. Dozvěděl jsem se, že jeho otec František Eischmann se narodil v Těnovicích a jeho otcem byl Josef Eischmann. Když jsem tohle zadal do MyHeritage, najednou jsem dostal rozsáhlý match, který mi rodokmen doplnil až do poloviny 18. století.

Zajímavé na tom ale bylo to, že takto doplnění předkové už se nejmenovali Eischmanni, ale měli vyplněné Eismann (vulgo, neboli řečený Aišmon). Začal jsem se tedy dívat do matrik, jak se z toho stalo finální Eischmann.

Úplně nejstarším známým předkem je Tomáš, jehož datum narození zatím neznám, ale v roce 1762 se mu v Číčově narodil syn Josef, který má v matrice zapsáno příjmení Aišmon. To platí i o jeho synovi Josefovi, který se narodil v roce 1802. V první polovině 19. století se ale příjmení začíná zapisovat jako Eisman, následně jako Eismann a dokonce jako Eišmann. Matriky jsou v tom tak nekonzistentní, že dokonce v jednom zápisu je novorozenec uvedený jako Eišmann, zatímco jeho otec jako Eisman.

Moje teorie je, že příjmení pochází opravdu z Eismann, což je celkem obvyklé německé příjmení. Místní ale začali ostré „s“ nahrazovat „š“ a matrikáři se to nějakým způsobem snažili zachytit. Přesné podoby se měnily a vzniklo z nich několik finálních variant.

A jak vzniklo příjmení Eischmann? František Eischmann se narodil v Těnovicích ještě jako Eismann. Pak se ale přestěhoval do Železného Újezda, kde už je v záznamu narození jeho syna Matěje z roku 1865 uvedený jako Eischmann. Nějaký kaplan Josef Pacner, který zápis prováděl, si prostě řekl, že se to bude psát takto a vymyslel nám příjmení, které máme doteď, protože Matěj a všichni jeho potomci už mají příjmení konzistentně Eischmann. Zajímavé ale je, že ten samý Josef Pacner o dva roky později zapsal jeho mladšího bratra jako Aloise Eišmanna.

To, že jsme tuhle finální podobu získali až po odstěhování z původní lokality, zapříčinilo, že je to opravdu varianta unikátní jen pro naši rodinu a nepřevzaly ji další větve rodu. Když se člověk podívá na četnosti příjmení v jednotlivých okresech, zjistí, že v okolí Spáleného Poříčí, které se ukázalo jako původní lokalita naší rodiny, je pořád vysoká relativní koncentrace lidí s příjmeními Eisman, Eismann, Ajšman, Aišman (zcela se vytratila varianta Eišmann). Máme všichni stejné předky, ale skončili jsme každý s jinou variantou příjmení. 🙂

Historicky nejsme jediný případ s příjmením Eischmann. Našel jsem hodně záznamů o lidech s tímto příjmením v Německu, Francii nebo USA. Jsou ale už staršího data ( 19. století a starší), s naší rodinou nemají nic společného a těžko hádat, jak se k příjmení dopracovali oni. Nicméně dnes toto příjmení podle služby Forebears, která monitoruje příjmení po celém světě, nese jen naše rodina.