Nový rok bez Facebooku a Twitteru

Nový rok je spojený s předsevzetími a já si letos taky jedno dal: výrazně omezit používání Facebooku a Twitteru.

Podzimní drama kolem Twitteru mě přimělo zamyslet se nad tím, jakou roli sociální sítě hrají v našich životech, a jestli je vůbec ještě pozitivní. Z Facebooku už jsem se do velké míry stáhl před časem, ale pořád jsem ve velké míře používal Twitter. Na začátku prosince jsem se ale stáhl na zkoušku i z něj a musím říct, že to zatím kvituji a nevidím důvod se vracet.

Jedna věc jsou šaškárny, které předvádí Musk. Myslím si, že pomalu zjišťuje, že o tu jeho exhibici nemá svět zájem a postupně se stáhne do pozadí s tím, že povede Twitter mnohem tvrději za profitabilitou. Reklama bude agresivnější, data o uživatelích se budou sbírat a prodávat v podstatně větší míře. Twitter má ale fundamentální problémy, které se pod Muskovým vedením nevyřeší, naopak se ještě více prohloubí.

Hodně lidí píše, že Twitter je toxický. Tohle hodnocení závisí na citlivosti každého jedince*. Já to tak rezolutně dlouho neviděl, ale když mám teď přímé srovnání s Mastodonem, přikláním se k názoru, že tomu tak opravdu je. Účet na Twitteru mám od roku 2010, ale soustavně jsem ho začal používat až tak o tři roky později. To ještě byl dojezd té zlaté éry „laskavého Twitteru“. Jak ale začala růst jeho role ve veřejné diskusi, začala se měnit také atmosféra. Zákeřné na tom je, že to není nikdy zlom, ale dlouhodobý postupný proces. Aby si člověk tu změnu uvědomil, musí se na to podívat z odstupu.

* Člověk nemusí číst převážně negativní příspěvky, aby celkový zážitek hodnotil negativně. Lidská psychika dává mnohem větší váhu negativním podnětům. Různé experimenty ukazují, že průměrný člověk potřebuje 5 až 6 pozitivních podnětů na jeden negativní, aby celkový zážitek hodnotil pozitivně.

Twitter už IMHO dlouhou dobu není skutečnou sociální sítí. Není to platforma, kde by se běžní lidi bavili primárně mezi sebou a udržovali kontakt. Dnes je to hlavně publikační platforma, kde 5 % uživatelů tvoří obsah a 95 % ho konzumuje s tím, že občas něco okomentuje a olajkuje. Je to taková algoritmizovaná RSS čtečka s možností komentářů a lajků.

Nad klasickým RSS ale aspoň máme kontrolu. Sleduji nějaký kanál, dostávám od něj chronologicky veškeré zprávy, které zveřejní. Jednoduché a jasné. Na Twitteru máte určité mechanismy, jak ovlivňovat obsah na timeline, ale do velké míry to závisí na algoritmech, které jsou zcela netransparentní. Myslel jsem si, že timeline se pořád primárně skládá z příspěvků lidí, které sleduji. V listopadu jsem si schválně zkoušel spočítat, kolik příspěvků na timeline je od lidí, které sleduji, a kolik tam přidal algoritmus. Na 2 příspěvky od sledovaných jsem napočítal 50 příspěvků od algoritmů (reklama, může se mi líbit, lajkoval někdo, koho sleduji apod.). Na Twitteru už tak primárně nesledujete to, co chcete, ale to, co si Twitter myslí, že chcete sledovat, nebo lépe: co si myslí, že byste měli sledovat.

A pak je tu i samotný obsah. Diskuse je tam dnes bohužel do značné míry postavená na konfliktu. Jízlivé a posměšné komentáře i od lidí, kterých si jinak docela vážím, jsou běžné. Na Mastodonu se hodně řeší, jestli se mají zavézt zprávy s citacemi. Argumentem proti je, že na Twitteru se ve velké míře využívají k zesměšňování jiných. A ono to tak skutečně je. Tweetů ve stylu „podívejte se, co ten idiot zase napsal/řekl“ je Twitter plný.

Když jsem se s lidmi bavil o atmosféře na Twitteru, tak se vnímaná toxicita do značné míry lišila podle toho, jestli sledují jen hlavní tweety nebo i komentáře pod nimi. Právě diskuse je to největší peklo. Tam se vede něco, co na první pohled vypadá jako diskuse, ale je jenom střelbou mezi lidmi pevně zakopanými na různých stranách ideologické fronty. Bohužel já na Twitter začal chodit právě kvůli těm diskusím.

Další věcí, která mi na Twitteru (ale platí to i pro další platformy) vadí, je, že zcela záměrně ruinuje moji digitální pohodu. Čím více času strávíte s ním, tím pro finanční kondici firmy lépe. Mastodon něčím takovým netrpí. Tam se vás kvůli výdělku nesnaží udržet za každou cenu. Timeline není nekonečná. Prostě projedete, co nasdíleli lidi, které sledujete, a konec.

S Facebookem jsem se začal rozcházet podstatně dříve. Používal jsem ho cca od roku 2008 a už zhruba před 10 lety jsem se začal víc zaměřovat na Twitter. Dnes jsem na něm prakticky neaktivní. Přemýšlím, do čeho ta platforma vlastně zmorfovala. Když ho dnes otevřu, prakticky na timeline nenarazím na příspěvky od přátel. Jestliže Twitter si s dosahem našich příspěvků netransparentně hraje, Facebook jej zcela nepokrytě zmonetarizoval. Když to trochu přeženu, pokud chcete, aby si dnes váš příspěvek na Facebooku někdo přečetl, musíte zaplatit. U stránek se organický dosah propadl na jednotky procent sledujících, ale i u běžných účtů se prý příspěvek organicky dostane jen k cca 15 % přátel. K čemu taková sociální síť potom je?

Facebook se začal před časem zaměřovat na zájmové skupiny a to mi přijde, že tam momentálně jede nejvíc. Sám jsem tam dlouho chodil kvůli skupinám o fotovoltaice. Ale z atmosféry v nich taky nejsem zrovna nadšený. Když tam někdo položí dotaz, polovina jsou chytráci, kteří vám omlátí o hlavu, proč se ptáte na takovou blbost. Druhá polovina se pohádá, jestli je správná odpověď A nebo B. Čím větší ta skupina je, tím horší to je.

Účet na Facebooku mám dnes už vlastně jen kvůli Messengeru a občasnému kontaktu s lidmi, kteří nikde jinde nejsou.

Jak jsem se tedy rozhodl používání Facebooku a Twitteru omezit? Nejdříve jsem si u obou nastavil limit 15 minut/den na mobilu. Vzhledem k tomu, že Facebook už jsem před tím pořádně nepoužíval, u něj to nijak omezující nebylo. U Twitteru ze začátku určitě ano. Chodil jsem tam totiž kvůli zpravodajství z Ukrajiny. Nakonec jsem se rozhodl Twitter z telefonu úplně odinstalovat.

Následně jsem zjistil, že Nitter dokáže ke každému účtu poskytnout RSS kanál. Začal jsem tedy používat Nitter.cz, provozovaný skupinou NoLog.cz, a sledovat těch několik účtů přes RSS čtečku. Dostávám jen zprávy z daného účtu, v chronologickém pořadí. Žádný BS kolem toho.

Ze sociálních sítí mi tak zbyl jen Mastodon. Ten má momentálně asi 2,5 milionu aktivních uživatelů, což je malý zlomek toho, co má Twitter, ale mám štěstí v tom, že pro mě tam ta kritická masa už je, protože technologická komunita se tam ve velké míře přesunula. Nakonec na Mastodonu mě sleduje skoro 1500 lidí, zatímco na Twitteru jsem za 12 let posbíral 1000. Celková velikost sítě pro mě není podstatná, pokud si v ní dokážu najít dost zajímavých kontaktů.

Mastodon doplňuji ještě o Telegram, kde jsem v několika skupinách. Tam je to zase jiné, protože to je diskuse v uzavřené skupině lidí. A to mi, co se týče sociálních sítí, stačí. V roce 2023 to zkusím bez Facebooku a Twitteru. Pozitivní výsledek pozoruji už v tom, že mě úplně míjí žabomyší války a malá dramata prezidentské volby. Ty nejpodstatnější informace ke mně vždycky probublají a zbytek nechávám bouřím ve sklenici twitterové vody.

Nový rok bez Facebooku a Twitteru

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.