Už asi měsíc používám Fedoru 24 na domácím notebooku a před týdnem jsem upgradoval také pracovní notebooku. Na novém systému jsem tedy už strávil nějaký ten čas, jaké jsou moje první dojmy?

Upgrade je strašákem uživatelů, ale já musím říct, že s ním mám dobrou zkoušenost. Od té doby, co používám Fedoru (od F14), jsem provedl na různých počítačích desítky upgradů a nepovedl se pouze jeden. Tentokrát byl upgrade podporovaný již před alphou a fungoval na jedničku. To jsem ho ještě prováděl přes DNF. Před týdnem ale Richard Hughes vypustil do světa integraci upgradu do GNOME Software, tak jsem se rozhodl to na pracovním počítači vyzkoušet.  Je fakt, že Richard vypustil na testování hodně neučesanou verzi, takže jsme den strávili debuggováním, než jsem se k upgradu dostal. Nicméně už nyní před betou je to ve stavu, kdy integrace funguje spolehlivě.

Tím byla zacelená docela velká díra v uživatelské přívětivosti Fedory. Upgrade sice fungoval spolehlivě a bylo to o jednom příkazu, ale uživatel musel do terminálu. Nyní je systémem upozorněn, že vyšla nová verze, je odkázaný na novinky vydání a jedním kliknutím může soubory pro upgrade stáhnout. Další posun nastane, až budeme mít atomickou verzi Fedora Workstation, a půjde jednoduše udělat rollback. Pak už se upgradů nebude muset bát vůbec nikdo.

Velmi příjemně mě překvapily zlepšení ve výchozím písmu Cantarell. Nevím, jestli to je jen díky změnám v samostném písmu, nebo se změnilo také něco ve vykreslování, ale zlepšení lze poznat na první pohled.

Na GNOME se mi líbí, že už není o velkých změnách, ale o ladění detailů. Tlačítka mají jiné stínování. Indikátor sítě na horním panelu změní barvu, když se něco děje (probíhá připojování do sítě). Právě takové detaily vytvářejí profesionální produkt.

Evolution, emailový klient, který používám už skoro 10 let, nemá v poslední době mnoho viditelných změn. S počtem vývojářů, kteří se mu nyní věnují, se ani moc zásadních změn nedá realizovat. Nicméně nyní alespoň ikony dostaly osvěžení. Některé z nich nebyly modernizované od vzniku Evolutionu (dobrých 15 let). A hned to vzhledu pomohlo.

Velkou věcí pro budoucnost linuxového desktopu je XDG App. To umožní oddělení aplikací od systému, jejich nezávislost na systému, instalaci na různé distribuce a různé verze, což výrazně usnadní distribuci aplikací uživatelům Linuxu, především u aplikací třetích stran. XDG App už je ve Fedoře nějaký čas, ale nyní je poprvé integrované také do GNOME Software, takže i přístupné pro běžné uživatele. A aplikací pro něj připravených také přibývá.

Fedora 24 je také dalším vydáním, kde Wayland stále není výchozí zobrazovací technologií. Nicméně na domácím notebooku už na Waylandu funguju a občas úplně zapomínám, že to Wayland je. V práci mám pořád X, protože při více obrazovkách to pořád není ono. Ne, že by to více obrazovek podporovalo hůře, opak je pravdou. Když třeba měníte nastavení monitorů, nesetkáte se dlouhým problikáváním jako u X, ale změny se projeví plynule a okamžitě. Nicméně u více monitorů se stále projevuje chybné umístění nabídek, což je poněkud otravné.

V prvních dojmech jsem vždycky zmiňoval stabilitu. To už mi ale přijde zbytečné. F24 lze z tohoto pohledu prohlásit obzvláště za nudnou. Nějak jsem nepoznal rozdíl mezi stabilní F23 a F24 Alpha. Věci si tak nějak sedly. Už jsou pryč divoké doby raného GNOME 3, systemd, nové Anacondy. Určitě za to může i několikaletá snaha posunout stabilitu Fedory nahoru a docela tvrdá kritéria, která nastavil testovací tým Fedory a která donutila vývojáře se chovat tak nějak rozumněji. I když v tomto by se mnou lidi z Fedora QA asi nesouhlasili, protože jim pořád dokážeme způsobit horké chvilky 🙂