Čtečku elektronických knih už vlastním víc než deset let. Za tu dobu jsem si vytvořil docela obsáhlou knihovnu, kterou sdílím s nejbližší rodinou. Dřív jsem to řešil půjčováním čtečky, kopírováním přes USB z počítače, posílání emailem. Až jsem narazil na Calibre-Web, které to celé posunulo na jinou úroveň.
Delší dobu jsem o tom uvažoval, teď jsem se k tomu konečně odhodlal. Přesunul jsem tento blog z WordPress.com na vlastní server. Vedla mě k tomu nejen úspora nákladů, ale větší kontrola nad blogem. Nakonec to bylo jednodušší, než jsem si myslel.
Když jsem se tady na blogu před 6 lety ptal, co byste chtěli zlepšit na linuxovém desktopu, podpora pro české znaky v PDF formulářích se opakovala často. Byla to jedna z věcí, na kterou jsme se na základě této zpětné vazby od uživatelů rozhodli zaměřit. Co jsem ale netušil, bylo, že nám to zabere skoro šest let.
Mastodon používám od roku 2017, aktivně pak od doby, kdy skončil Google+. Poslední týdny nestačím zírat. Co bylo roky ospalou sociální sítí, se mění v živou platformu, na které začínám vídat lidi, které bych tam nikdy nečekal. A za všechno může jeden člověk – Elon Musk.
Nedávno jsem psal o tom, jak hledám náhradu za Gmail, který jsem používal na soukromý email více než 10 let. Nakonec jsem zakotvil u Zoho Mailu. Používám ho přes měsíc, takže už jsem nějaké zkušenosti nasbíral. Jak se s ním pracuje z pohledu dlouholetého uživatele Gmailu?
Google minulý týden oznámil, že ukončí staré účty GSuite. Podle aktuálního plánu musí do května uživatelé přejít na placené tarify Google Workspace nebo přijdou o přístup ke službám jako email, kalendář nebo cloudový disk. Celá řada lidí včetně mě tyto účty používala k provozu Gmailu na vlastní doméně. Co teď s tím?
Nadpis je tak trochu zkratka. Ve skutečnosti jsem nekoupil skutečnou tunu CO2, ale povolenku na vypuštění tuny CO2 do ovzduší. A vlastně jsem ani přímo nekoupil tu povolenku, ale CO2IN, což je virtuální měna, jejíž podkladové aktivum jsou evropské povolenky na emise CO2. Proč vlastně něco takového dělat?
Digitalizace státu je celkem zvučné téma. Bere se napříč politickým spektrem jako něco veskrze pozitivního. Roky si dáváme za příklad Estonsko, všichni chceme, aby byl stát „smart“, aby nám ulehčoval život a neotravoval nás s věcmi, které si dokáže zjistit sám. Jenže to přání se nenaplňuje. Digitalizace státu je daleko za svým potenciálem a lidi za tím vidí neschopný stát a rigidní úředníky. Já mám ale v poslední době pocit, že stát je v tomto jen odrazem celospolečenského nastavení. My tu digitalizaci ve skutečnosti zase tak moc nechceme a stav digitalizace státu není negativní deviací, ale odrazem přístupu k digitalizaci v celé společnosti.
Těžko se tomu věří, ale elektronický podpis je s námi (legislativně) už více než 20 let. Já jsem se mu celé ty roky vyhýbal s tím, že pro něj nemám moc využití. Nedávno jsme ale dostali požadavky na jeho podporu, tak jsem si řekl, že si ho nakonec taky pořídím, abych si sám vyzkoušel, jak to všechno funguje.
Před několika týdny Red Hat oznámil, že umožní provozovat až 16 instancí Red Hat Enterprise Linuxu na jeden zákaznický účet zdarma. Od 1. února je tato nabídka k dispozici, tak jsem se podíval, jak to funguje a co nabízí navíc oproti CentOSu.
