Máme tu leden 2020 a já si nedávno vzpomněl, že jsem na Linux přešel v lednu 2005. Zpětně musím říct, že to můj život docela změnilo.

Na Vánoce 2004 jsem u kamaráda viděl vypálené CD s Knoppixem, tak jsem se zeptal, jestli ho můžu vyzkoušet. Linux jsem naposledy zkoušel v roce 1998 v podobě SUSE a tenkrát jsem na něm pohořel. Knoppix měl prostředí KDE 3 a docela jsem zíral, kam se to za těch 6 let posunulo.

V lednu jsem si řekl, že je zkusím používat trochu seriózněji, a vzhledem k tomu, že Knoppix bylo spíš takové distro na vyzkoušení, hledal jsem nějaké na trvalé používání. V paměti mi utkvěl několik let staré srovnání Computeru, z kterého nejlépe vyšel Red Hat Linux. Jenže jsem zjistil, že ten už neexistuje a je pouze placený Red Hat Enterprise Linux.

Hledal jsem tedy dál a narazil jsem na knížky o Mandraku od Ivana Bíbra. Díky nim jsem u Linuxu vydržel, protože mi v začátcích opravdu pomohly, a díky jim jsem na Linuxu začal i vydělávat (za několik let jsem si přivydělával jako jejich spoluautor). Díky nim taky byla moje první distribuce Mandrake Linux.

Mandrake jsem v lednu nainstaloval do dualbootu s Windows XP, ale po několika měsících už mě nebavilo mezi systémy přepínat, tak jsem se rozhodl Windows smáznout a jet jenom na Linuxu. Od té doby až do loňského října, kdy jsem zdědil licenci Windows a mám na jednom stroji dualboot, jsem jel jenom na Linuxu.

Nedlouho poté se Mandrake přejmenoval na Mandrivu. V roce 2007 jsem přešel na Ubuntu s tím, že na serveru jsem používal Slackware a Debian. V roce 2011 jsem přešel na Fedoru, kterou používám dodnes a mám ji všude (od notebooku až po server).

Právě zkušenosti s Linuxem mi zajistily práci u Red Hatu, kde pracuju dodnes, a můžu říct, že i po téměř deseti letech je mi práce koníčkem.

Těžko říct, jak by se můj život odvíjel, kdybych před 15 lety nezačal Linux používat. Asi bych pracoval jako auditor nebo controller (typické cílové pozice toho, co jsem studoval), asi bych nepotkal tolik skvělých lidí z celého světa a neprocestoval tolik zemí. A když to vezmu do důsledku, tak bych asi dnes nebyl v Brně a nepotkal svoji ženu.

Není toho málo, co mi to 15 let staré rozhodnutí dalo, a rozhodně nelituju.