Poslední půlrok byl nabitý životními událostmi: oženil jsem se, narodila se mi dcera a bohužel mi taky umřel taťka. Po něm mi zůstal stolní počítač, kterým jsem se rozhodl vybavit pracovnu v novém bytě (ano, ještě jsem se do toho všeho přestěhoval).
Stolní počítač nemám od roku 2004, kdy jsem přesunem na vysokoškolské koleje de facto přestal bydlet u rodičů. Za to, že jsem se dostal na vysokou školu, jsem od taťky dostal zánovní notebook Acer TravelMate 220. Od té doby už jsem fungoval pouze na noteboocích. Buď na pracovním nebo na domácím, což byl poslední léta ten, který jsem dřív používal v práci a který jsem si posléze odkoupil.
Stolní počítač, který jsem zdědil, nebyl žádné dělo: Barbone od T.S.Bohemia z roku 2013, ještě z doby, kdy tato firma prodávala počítače s Linuxem. Intel Core i3-3220 CPU @ 3.30GHz, 8 GB RAM DDR3, AMD Radeon 667D3 (pokud byste ji někdo chtěl, rád se jí zbavím), několik harddisků různého stáří a kapacity.
Počítač byl sice na běžnou kancelářskou práci dostatečně svižný, ale řekl jsem si, že když mít stolní počítač, tak ať se na něm dají hrát slušně i hry, proto jsem se ho rozhodl upgradovat. Jako grafickou kartu jsem vybral SAPPHIRE PULSE Radeon RX 570 8G. Nechtěl jsem měnit zdroj a u výkonnějších karet bych mohl narazit na jeho limit, který je jenom 400 W. K tomu SSD Samsung 860 EVO 500GB, protože harddisky byly nejužším hrdlem výkonu počítače, a operační paměť jsem rozšířil na 16 GB.
K počítači byla taky licence na Windows, tak jsem si říkal, že když už tu licenci mám, využiji ji a Windows si nainstaluju do dual bootu. To by další obnovená premiéra, protože Windows jsem neměl na počítači minimálně 13 let. Jak se následně ukázalo, stálo mě toto rozhodnutí hodně času a stresu.
Poradili mi, že mám Windows první nainstalovat a až poté upgradovat hardware, aby se nestalo, že si Windows budou myslet, že mám nový počítač. Nainstaloval jsem tedy Windows a poté Fedoru. Nevšiml jsem si ale, že v BIOSu je nastavené „UEFI & Legacy Mode“, a Windows se mi nainstalovaly v UEFI módu a Fedora v legacy. Dělalo to problémy s dualbootem, takže jsem Fedoru přeinstaloval, aby byly oba v UEFI.
Následně jsem vyměnil grafickou kartu. Asi hodinu jsem řešil, proč nemám žádný obraz na monitoru. Nakonec jsem zkusil vyměnit DisplayPort kabel za HDMI a najednou jsem obraz měl (později jsem zjistil, že kabel je v pořádku, asi je špatný DP konektor na monitoru). Fedora nabootovala, jakoby se nic nezměnilo, ale Windows skončily na modré obrazovce smrti. Zpětně jsem se dozvěděl, že při upgradu grafické karty je potřeba staré ovladače odstranit, potom nabootovat v nějakém základním grafickém režimu a potom nainstalovat ovladače nové. Tady jsem nakonec skončil u obnovy systému do původní instalace, která tak nebolela vzhledem k tomu, že byl systém čerstvě nainstalovaný.
V BIOSu jsem si taky všiml, že disky jsou připojené přes IDE, což zbytečně limituje výkon SSD. Když jsem přepnul na AHCI, Fedora opět naprosto bez problémů. Windows to opět nerozdýchaly -> modrá obrazovka smrti. Musel jsem přepnout na IDE a nastudovat, že je potřeba nastavit, aby Windows bootovaly do záchranného režimu, kde je možné nainstalovat ovladače pro AHCI.
Po upgradu BIOSu jsem se několikrát dostal do boot loopu. 14 dní jsem používal Fedoru a nic a pak jednou přepnul do Windows a dřív nebo později skončil v boot loopu a musel BIOS resetovat. Už jsem fakt nevěděl, co s tím, a byl jsem nalomený, že si koupím úplně novou desku s Ryzenem, ale to bych nakonec obměnil celý počítač a pořádně se prohnul (základní deska, procesor, paměti, zdroj). Nakonec jsem upgradoval na úplně poslední verzi BIOSu, který má označení „beta“, a ponechal co nejvíce voleb v BIOSu na výchozích hodnotách. Víceméně jsem jen přepnul z IDE na AHCI. A už měsíc to drží. Magie 
Problémy jsem měl ještě s WiFi kartou. Ta nebyla přímo na základní desce, ale dokoupená. I když byl AP jen dva metry od antény, spojení bylo hodně špatné. Nakonec jsem koupil za pár stovek switch a po ethernetu připojil i počítač. Na základní desce nebyl ani Bluetooth adaptér, takže jsem dokupoval jeden do USB. V českých eshopech není popravdě moc na výběr. Já bral ten od Asusu, ale jsou to víceméně všechno stejné čipy pouze s podporou Bluetooth 4.0 jen pod jinou značkou. Bohužel není úplně bezproblémový. Občas mám problémy k němu připojit sluchátka a to jak ve Fedoře, tak ve Windows. Objednal jsem si v Číně adaptér s podporou Bluetooth 5.0, tak až dojde, uvidím, jestli bude lepší.
K počítači mám 24″ WQHD (2560×1440 px) monitor a i když tenkrát patřil k těm levnějším kouskům, oproti FullHD je to znatelné zlepšení v jemnosti displeje. A pořád člověk nemá problém s výkonem (u her) a škálováním jako u 4K monitorů. S grafickou kartou jsem zatím taky hodně spokojený. Nvidia mi kvůli svojí (ne)podpoře Linuxu nesmí přes práh. Karty od AMD jsou na tom díky open-source ovladačům přímo v jádře mnohem lépe a tady se mi to jen potvrdilo. Snad začne AMD časem zatápět Nvidii na trhu s grafikami stejně jako nyní zatápí Intelu na trhu s procesory. Nvidie by to potřebovala jak prase drbání.
Po tom všem mám teď spolehlivý stolní počítač. Musím říct, že jsem za těch 15 let úplně zapomněl, jaká je to zábava skládat si počítač 
Na noteboocích jsem maximálně měnil disk nebo klávesnici. Musím poděkovat Kamilovi Páralovi, který mi na Telegramu trpělivě radil s věcmi, které jsem nikdy nevěděl nebo už zapomněl.
A musím říct, že si návrat ke stolnímu počítači užívám. Mám dostatek výkonu, dostatek portů na připojení dalších zařízení, velkou flexibilitu, kdy můžu jednu komponentu vyměnit za jinou, když nebude vyhovovat. Nahrává tomu i změna životního stylu. Dřív, když jsem byl mnohem víc na cestách, mi víc vyhovoval notebook. Teď jsem víc doma s rodinou a nemám problém s nepřenosným stolním počítačem. Když pracuji z domu, tak pracuji taky z něj. Kvůli pohodlí. Mám vytvořený speciální uživatelský účet, abych měl oddělená data a hlavně abych tam neměl k dispozici „rušiče“ koncentrace.
A jak jste na tom vy? Máte ještě někdo stolní počítač?
Ale manželce roky udržuji a upgraduji herní stroj 
Napsat komentář