Uběhly tři roky od toho, co jsem v práci vyfasoval poslední pracovní notebook, což znamenalo si vybrat a objednat nový. Po průzkumu trhu jsem se rozhodl opět vybrat XPS 13 od Dellu, tentokrát ve variantě Plus.

Dosud jsem měl dva modely XPS 13, jeden z roku 2017 a druhý z roku 2020. Zvláště s tím druhým jsem byl opravdu spokojený. K Dellu jsem před lety přešel právě kvůli podpoře Linuxu, v které byl tenkrát nejlepší. Mezitím ho v tomto dorovnalo Lenovo, které navíc spolupracuje přímo s námi a předinstalovává Fedoru, takže se jevilo jako ideální volba. Bohužel jsem v jeho nabídce ThinkPadů nenašel model, který by dokázal XPS 13 dostatečně nahradit: malý, lehký ultrabook s výborným displejem.

Dokonce jsem na chvíli zvažoval i Macbook s Apple Silicon. Poměr výkon/spotřeba to má bezkonkurenční a podpora Linuxu se posunuje mílovými kroky dopředu. Ale nakonec jsem tuto myšlenku zavrhl. Přece jenom má ta podpora ještě hodně mezer na to, abych to mohl mít jako pracovní notebook, a taky raději podpořím firmu, která aktivně pracuje na podpoře Linuxu, než firmu, která to jen pasivně toleruje.

Hardware

Jak už jsem se zmínil, s předchozím modelem XPS 13 jsem byl opravdu spokojený. Těžko bych na něm hledal nějaké slabiny. Dell ale od minulého roku posunul klasické XPS 13 někde do středu své nabídky. Přestal ho nabízet v těch nejvýkonnějších konfiguracích. V těch je nově pouze model XPS 13 Plus. Klasické XPS 13 má pouze „účkové“ procesory, maximální RAM je pouze 16 GB. To už je s ohledem na to, že na notebooku celkem často kompiluju a provozuju VM, celkem omezující. Zvlášť, když RAM nejde dodatečně rozšířit.

Rozhodl jsem se tedy pro model Plus. Ten má hodně netradiční klávesnici. Rozprostírá se opravdu až ke krajům notebooku a mezery nemá ani mezi klávesami. V recenzích se často objevovalo, že se na klávesnici překvapivě dobře píše, někteří ji hodnotili jako to nejlepší, co na notebooku kdy vyzkoušeli. Já musím říct, že když odhlédnu od kompromisů daných kompaktními rozměry, píše se mi na ní opravdu dobře. Tohle se Dellu povedlo. Co už se mu povedlo méně, je to, že řada multimediálních/Fn kláves je pouze dotyková. Zatím se s tím sžívám dobře, ale popravdě kdyby raději přidali jednu řadu normálních kláves ke klávesnici, ocenil bych to víc.

Zajímavý je taky touchpad. Ten totiž není vůbec vidět. Je součástí jednolité plochy před klávesnicí. Neznamená to, že by celá ta plocha byla touchpadem, ale vizuálně nepoznáte, kde začíná a kde končí. Reálně to ale problém není. Prostě víte, že tam někde uprostřed je plocha citlivá na dotek, a zatím se mi nestalo, že bych touchpad netrefil nebo z něj prstem nějak vyjel. Samotný touchpad funguje dobře, ale je citlivější než předchozí, tak si zvykám.

Co se týče konkrétní konfigurace, tak moje plusko má Intel i7 1360P (12 jader, 16 vláken). Na můj vkus je to pro ultrabook možná až overkill a je otázka, kolik z toho výkonu dokáže člověk využít, než ho začne omezovat teplota. Procesor má ale 8 úsporných jader a dokáže běžet celkem úsporně, pokud člověk ten výkon nepotřebuje. RAM a disk jsou 32 GB, respektive 1 TB, což mi pro moje potřeby přijde dostatečné i s výhledem do budoucna.

Co je pro mě dnes možná nejpodstatnější, je kvalitní displej. Od prvního XPS 13 používám HiDPI displeje a ostrý obraz je opravdu návykový. Ten aktuální má rozlišení 3840×2400 na 13,4 palcích, což dělá DPI 338. To je stejná hodnota jako na předchozím modelu, ale ono už to není v tomhle ohledu třeba zlepšovat. Obraz je dokonale ostrý a při škálování 200% se i na relativně malý monitor toho opravdu hodně vejde. Plusko je dostupné taky s OLED displejem s mírně nižším rozlišením, ale tomu jsem se raději vyhnul kvůli obavám, že bude docházet k vypalování displeje. OLED má taky o něco vyšší spotřebu. Co je pro mě důležité, je, že i klasický HiDPI displej má podporu HDR. Momentálně na podpoře HDR pro Linux pracujeme, takže se to bude hodit na testování.

Oproti předchozímu XPS 13 zmizel audio jack. Plusko už má pouze dva USB-C porty. V balení je k dispozici redukce jack->USB-C. Absence audio jacku mě vůbec netrápí, protože už roky používám Bluetooth sluchátka. Co potěší, je vyšší výkon nabíječky při stejných rozměrech (45->60 W), což přináší taky citelně rychlejší nabíjení.

Podpora Linuxu

Notebook dorazil s předinstalovanými Windows, které šly z disku hned pryč. Chvíli jsem uvažoval, že bych si je nechal v dualbootu, disk o velikosti 1 TB by hravě pojal oba systémy, ale pak jsem si řekl, že je opravdu nepotřebuji. Dualboot mám na stolním počítači a do Windows jsem nebootoval, co je rok dlouhý.

Na dvou předchozích XPS 13 jsem s Linuxem nenarazil prakticky na žádné problémy. Jen u toho druhého nefungovala čtečka otisků prstů, protože neměla ovladač pro Linux. Přesněji měla, ale nějaký binární blob a čtečka mi nestála za to, abych se s tím otravoval.

Stejně jako minule jsem instaloval Fedora Silverblue. Je to opravdu bezúdržbový systém a zvládnu na něm vše, co potřebuji. I migrace na nový notebook byla díky oddělení systémové a aplikační části podstatně jednodušší, ale o tom někdy v samostatném článku.

Bohužel tentokrát nemohu říct, že by vše fungovalo out of the box. K velkému překvapení jsem zjistil, že nefunguje webkamera, což je v dnešní době podstatná funkce notebooku. Intelu se ani po roce od uvedení na trh nepodařilo dostat do mainline Linuxu ovladače pro senzory v jejich notebookové platformě Alder Lake. Tím to ale nekončí. Ono to taky potřebuje firmware a proprietární knihovny na zpracování obrazu v userspace. Naštěstí kolega udělal balíčky do RPMFusion, takže to je o instalaci několika balíčků, ale je to hodně velký ústup ze standardu, který Intel držel u podpory Linuxu dřív.

Nejotravnější na tom není instalace oněch balíčků, ale fakt, že abyste ovladače zavedli, musíte buď vypnout SecureBoot, nebo si do EFI nahrát vlastní klíče a moduly si podepisovat, což už otrava je.

Dalším nemilým překvapením bylo, že nefungoval mikrofon. Rozpoznaný byl správně, ale nezaznamenával žádné zvuky. Tohle naštěstí mělo jednoduché řešení. Na nějakém fóru jsem zjistil, že je potřeba v takovém případě mikrofon inicializovat. Na to stačily příkazy:

sudo alsactl init
sudo alsactl store

Příjemným překvapením naopak byla čtečka otisků prstů, která tentokrát fungovala hned. GNOME je pro její nastavení velmi dobře vybaveno. Můžete nastavit několik prstů naráz. Podobně jako v Androidu musíte nechat prst pořádně naskenovat opakovanými dotyky. Akorát dialogové okno na rozdíl od Androidu neukazuje pokrok v procentech, ale chce další a další dotyky, dokud není spokojené. Čtečka funguje spolehlivě, snad se mi ještě nestalo, abych musel ověření opakovat.

Čtečka otisků prstů mi umožnila nastavit podstatně složitější heslo na odemknutí šifrování disku. To mám stejné jako heslo uživatele, aby se mi automaticky odemykala klíčenka a nemusel heslo zadávat při startu notebooku víckrát. Díky ověření přes čtečku pak musím heslo zadávat pouze jednou denně a můžu si dovolit ho mít podstatně silnější než takové, které musím zadávat opakovaně.

Co se týče výdrže na baterii pod Linuxem, tak Plus se výrazněji neliší od předchozího XPS 13, které jsem měl. Při běžné kancelářské práci bez jakéhokoliv dodatečného nastavování vydrží 7-8 hodin. Kdyby si to člověk trochu poladil, asi by se z toho dalo vymáčknout víc. Pro mě je důležitá výdrž při videokonferenčním hovoru, kdy je spotřeba podstatně zvýšená (WiFi provoz, video decoding/enconding…). To Plusko vydrží 3,5 hodiny, což je oproti předchozímu modelu zlepšení. Velký dopad na výdrž má HiDPI displej. Pokud se spokojíte s FullHD, dostanete se na téměř dvojnásobné hodnoty. Kvůli tomu ale kvalitu displeje neobětuji.

Ve výchozím stavu mě trápila spotřeba ve spánku. Notebook prostě víkend uspaný na baterce nevydržel. Stejný problém mělo i předchozí XPS 13, kde stačilo vynutit deep sleep a vyřešilo se to. Dell už ale deep sleep ve firmwaru nejnovějších modelů nepodporuje. Dočetl jsem se ale, že stačí přepnout v BIOSu režim disku z výchozího RAID na AHCI. A opravdu to pomohlo. Nyní se notebook vybíjí ve spánku o cca 0,3 % za hodinu, takže pokud jej uspíte s plně nabitou baterkou, měl by vydržet až 14 dní, což mi přijde akceptovatelné.

Vše ostatní fungovalo v Linuxu bez problémů. Předpokládám, že v předinstalovávaném obraze Ubuntu, s kterým lze tento notebook také koupit, jsou výše zmíněné problémy vyřešené. Dell a Lenovo se ale dlouhodobě snaží, aby podpora byla v upstreamu a jejich notebooky tak fungovaly s aktuální verzí libovolné distribuce. To se u tohoto notebooku úplně nepovedlo.