Tento měsíc je to dvacet let, co jsem přešel trvale na Linux. S Linuxem jsem se poprvé setkal už v roce 1998, ale u SuSE jsem tenkrát nezůstal. Byl jsem ještě na základní škole, neměl jsem Internet, neznal jsem nikoho, kdo by mi poradil, byl jsem bez šance.

K Linuxu jsem se vrátil až o šest let později, kdy jsem na Vánoce 2004 u kamaráda zahlédl live CD Knoppixu, půjčil si ho a vyzkoušel. Zjistil jsem, že se za tu dobu Linux podstatně posunul, taky už jsem měl přístup k Internetu a k dispozici dokumentaci a pomoc zkušenějších. Ale dá se říct, že až s koupí knihy Ivana Bíbra o Madrakelinuxu 10.1 někdy v lednu 2005 jsem zůstal s Linuxem natrvalo až doteď. O tom, jaká byla moje linuxová geneze a jaké distribuce jsem vystřídal, jsem se rozepsal už před pěti lety. Dnes se tedy ohlédnu za úplnými začátky.

Už o tři roky později jsem na knížkách pro Ivana pracoval. První byla myslím o Ubuntu 8.04, následovala 8.10, 9.10, 10.04, 10.10. Vedle toho jsem od verze 2008 pracoval také na knížkách o Mandriva Linuxu. Po roce 2010 začal byznys s technickými knížkami uvadat. Věděli jsme, že naše knížky jsou unikátní i světově, tak jsme se pokusili o vydání anglické verze příručky k Ubuntu a její distribuci přes Amazon. To by nám zajistilo úplně jiné prodeje. Ale nakonec se to nepovedlo. Já začal v Red Hatu, kde jsem doteď, a Ivan už se k publikování nikdy nevrátil. Dnes je spíš gastropodnikatelem než linuxákem.

Linux se za těch 15-20 let tak proměnil, že relevance knih vydaných v té době pro řešení dnešních problémů se blíží nule, přesto je mám pořád všechny v knihovně. Chovám k nim nostalgii a jako zdroj informací mi chybí. Dnes máme StackOverflow, Reddit, mraky video návodů, můžeme se ptát AI, ale je to skládání vědomostí ze střípků. Nikdo už vám dnes nedá informace tak uceleně a v kontextu jako tehdejší knihy.

Svět IT se od té doby neuvěřitelně proměnil. Když jsem začínal s Linuxem, měl jsem doma nonstop připojení teprve čerstvě a s rychlostí 64 kbps. Na koleji jsme neměli Internet vůbec. Musel jsem si pořídit GPRS připojení a PCMCIA kartu do notebooku, mělo to závratnou rychlost 27 kbps. Pamatuji se, že když jsem potřeboval stáhnout program o velikosti 4 MB, nechal jsem ho stahovat a šel na oběd s tím, že za tu hodinu, až se vrátím, už to snad bude stažené.

Proto byly repozitáře na DVD takovým hitem. Drahého GPRS jsem se zbavil, když jsem si na koleji dotáhli připojení svépomocí, abych další rok skončil na bloku, kde nebyla žádná šance Internetu. Proto jsem se nemohl dočkat, až mi dojde krabice s Mandriva Linuxem 2006 CZ, ta měla veškeré distribuční repozitáře na 6 DVD! Instaloval jsem software tak, že jsem do mechaniky vkládat jednotlivá DVD podle toho, jestli se na nich nacházela jedna ze závislostí. Když jsem chtěl na Internet, musel jsem do univerzitní knihovny.

První počítač, na kterém jsem Linux provozoval, byl Acer TravelMate 220, který jsem dostal od taťky k nástupu na výšku. A v Linuxu na něm fungovalo prakticky vše, což ve mě navodilo dojem, že je to samozřejmost. O rok později na první cestě do USA jsem si pořídil novější Acer TravelMate (s neuvěřitelnými 512 MB paměti, což byl dvojnásobek oproti předchozímu stroji), který mě zase vrátil do reality, protože na něm v Linuxu nefungovalo skoro nic: žádné funkční klávesy, ani uspávání, reportování stavu baterie… Vydržel jsem s ním ale až do roku 2008, kdy jsem si pořídil ThinkPad T61 s předinstalovaným SUSE Enterprise Linux Desktopem, na kterém zase fungovalo vše. Od té doby už jsem hardware nakupoval podle podpory Linuxu a vyhnul se tak větším problémům.

Podobně naivní představy jsem měl úplně na začátku ohledně provozu aplikací pro Windows. Je tu Wine, super, tak na něm si budu pouštět aplikace, na které jsem zvyklý z Windows, a budu mít takový mix nejlepšího z obou. Nedal jsem dopustit třeba na emailový klient The Bat! (k mému překvapení jsem zjistil, že doteď existuje, i když já o něm skoro dvacet neslyšel). Velmi rychle jsem zjistil, že na Wine jen tak něco nefunguje, což je věc, která se za těch dvacet let vlastně tolik nezměnila. S programy z Windows jsem tedy musel rychle rozloučit a zůstala mi jen oblíbená Opera. Kdyby ta ve verzi pro Linux neexistovala, asi bych se k přechodu nikdy nerozhoupal.

Emulace mi ale nakonec přece jenom pomohla. Před dvaceti lety jsme si totiž neregistrovali na vysoké škole předměty přes webové rozhraní, to přišlo až o několik let později, ale přes DOSovský program. Ten naštěstí v emulaci (už si nepamatuji, zda to byl DOSBox nebo DOSEMU) velmi dobře.

Doba, kdy jsem na Linux přešel, se vyznačovala totální dominancí Windows. Jejich tržní podíl byl 97 %, což se rovnalo prakticky monopolu. A podíl Internet Exploreru nebyl o mnoho menší. Dnes je situace zcela odlišná. Podle StatCounteru jsou Windows už jen na čtvrtině koncových zařízení. Tenkrát jsme snili o tom, že se Linux jednou vedle Windows prosadí. Jak už to tak často bývá, sen se nám de facto splnil, protože Linux dnes pohání více než polovinu koncových zařízení, jen výsledná podoba se dost liší od té, o které jsem tenkrát snili. Linux neporazil Windows na desktopem, vznikla nová kategorie mobilních zařízení, která tu desktopovou přečíslila, a prosadil se Android, který má Linux jen jako podvozek.

Vlastně je úctyhodný výkon, že i po dvaceti letech, kdy se svět IT zásadně proměnil, si Linux uchoval svoji relevanci, dokáže reagovat na aktuální výzvy a je rozšířenější než kdy před tím. A to nakonec i na tom desktopu. Dnes má podíl přes 4 %, což není žádná světová dominance, ale pořád několikanásobek toho, co měl před dvaceti lety. Roste jako nikdy před tím, ale už bez takového nadšení uživatelů a zájmu médií, kterého mu paradoxně dostávalo před těmi dvaceti lety podstatně víc.