Stejně jako většina Evropy i my v Brně jsme minulý týden zažili rekordní vlnu veder. Pro dům, který jsme dostavili před čtyřmi lety, to byla zajímavá zatěžkávací zkouška. Jak v ní obstál?
Jsou tomu tři roky, co jsem do naší zahrady nainstaloval lepší meteostanici a začal teploty systematičtěji zaznamenávat a měřit. Doteď jsme měli rekordní teplotu 36,7 stupně. Tu vedra na konci června s přehledem zašlapala do země. Čtrnáct dní vkuse neklesla maximální denní teplota pod 30 stupňů. Šest dnů v kuse neklesla pod 35 stupňů a tři dny lízala čtyřicítku (39,8, 39,8, 39,6). Jediné, co nás zachraňovalo, bylo to, že jsme zažili jen jednu tropickou noc. Jinak minimální denní teplota vždy klesla pod 20 stupňů a naštěstí se nevyplnily předpovědi, podle kterých mělo být v noci až 25 stupňů.
Teploty kolem 35 stupňů byly dřív výjimečné. Dnes jsou celkem běžnou součástí léta. Jelikož globální oteplování pokračuje a lidstvo v posledních letech zvolilo spíše strategii hlavy v písku, beru letošní vlnu veder jako ochutnávku toho, co za pár desetiletí bude stejně běžné jako ty pětatřicítky dnes. Proto mě zajímalo, jak si s tím poradí náš dům.
Ten jsme postavili před čtyřmi lety v nízkoenergetickém standardu, ale docela blízko pasivního standardu. Zdi jsou 30 cm porotherm, 20 cm polystyren, máme bílou fasádu, trojitá skla a venkovní žaluzie. Hlavně to venkovní stínění dělá hrozně moc a pokud někdo uvažuje o opatřeních proti horku a má možnost venkovního stínění, měl by začít s ním.
Jediným aktivním opatřením je rekuperace a chlazení tepelným čerpadlem do podlahy. Jeho účinnost je ale omezená. Abyste se vyhnuli kondenzaci, musíte vodu ochlazovat pouze na teploty nad rosným bodem, typicky nad 18 stupňů. Výsledný teplotní rozdíl je tak malý a vše se musí dohánět plochou výměny energie. Pokud máte radiátory, nemá to ani smysl. Efekt je minimální. My máme podlahovku, díky které to dokáže snížit teplotu o 2-3 stupně a částečně ve vedrech zlepšit klima v domě. Pro plný efekt by ale bylo potřeba mít další klimatizační okruh ve stropě nebo zdech a plochu zdvojnásobit.
V těchto vedrech jsme ale narazili ještě na jeden limit: maximální pracovní teplotu venkovní jednotky. Když tepelné čerpadlo ohřívá TUV, venkovní jednotka se vlastně ochlazuje a může pracovat i ve vysokých venkovních teplotách. Pokud ale chladí, odvádí teplo z domu pryč a venkovní jednotka se ještě zahřívá, proto jsou pro teplené čerpadlo vysoké venkovní teploty v tomto režimu nebezpečnější.
Zjistil jsem, že limit pro Nibe F2120 je 38 stupňů. Venkovní jednotku máme umístěnou na střeše, kde je ještě o několik stupňů víc dole v zahradě, kde je meteostanice. Tepelné čerpadlo přestávalo chladit, když meteostanice ukazovala 35 stupňů, což v ty nejteplejší dny bylo klidně v deset dopoledne. A začalo chladit zase až po osmé večer.
Hodně pomáhá i řízené větrání s rekuperací. Sice vzduch neochlazuje, ale umožňuje vám dům přes den zcela uzavřít, aniž by v něm bylo nedýchatelno. Vzduch, který míří dovnitř, se ochlazuje vzduchem, který míří ven. Do domu se vám tak dostane o teplotě 27 stupňů, zatímco venku je 37. Když teplota venku poklesne dva stupně pod teplotu v domě, zapne se bypass a do domu se pouští rovnou chladný vzduch z venku.
Relativně chladných nocí jsme ale snažili využívat mnohem víc a to tak, že jsme přes noc otevřeli, co se dalo. Tohle samo o sobě bylo asi největším opatřením, protože to dokázalo teplotu v domě snížit klidně o dva stupně. Kdyby ale venku přes noc bylo pořád hodně přes 20, nepomohlo by to.
Za celý ten týden extrémního vedra nám teplota v domě vyrostla o cca dva stupně. Ranní teploty začínaly na 22 a na konci jsme byli na 24. Večer nám teplota vystoupala maximálně na 25,7℃, což je nakonec pěkný výsledek. Ale všechna ta opatření oteplování jen brzdila. Když se průměrné denní teploty pohybují kolem 30 stupňů, s převážně pasivními opatřeními můžete jen brzdit. Dlouhodobě tomuhle odoláte jen s klimatizací.
Jestliže v domě jsme udrželi slušný komfort, vše ostatní už bylo horší. Udržet děti zabavené bylo těžké, protože dny se proměnily v přežívání od rozbřesku do soumraku, kdy se ven dalo vyjít jen na omezenou dobu. Trávník dostal fest zabrat, i když jsme se ho snažili aspoň trochu zavlažovat v tu nejlepší dobu (ve tři ráno). Dostat zabrala i zelená střecha, které jsme dopřáli luxus závlahy jednou týdně. Některé druhy rozchodníků ale z 80 % pomřely. Ani tyhle odolné sukulenty takové teploty nedávaly.
Nezbývá než doufat, že takových veder budeme zažívat co nejméně, ač všichni tak nějak tušíme, že realita bude spíš opačná.


Napsat komentář